Jaká bude budoucnost pro pracující?

Na tento vývoj a jeho důsledky vás již léta neustále upozorňujeme (doplňující informace). Ale protože naši různí politici raději zametají prach pod koberec, aby vás uspali, VY musíte vzít věci do svých rukou, abyste tyto pohledy vložili do politické debaty. Protože pokud nic neuděláme, budeme jednoduše vyřazeni z rovnice, jak se stává už mnoha lidem...

Jaká bude budoucnost pro pracující?

Současná a budoucí digitální revoluce riskuje, že bude mít za následek zničení pracovních míst, jaké v historii ještě nebylo. Již nyní je zdrojem nárůstu nerovností. Jak reagovat? Vzpomínkou na lekce z minulosti.

Zdá se, že technologickí inovátoři mají závratě z toho, co přinese budoucnost. Nové výrobní techniky vyvolávají vzrušení tváří v tvář tomu, co někteří považují za třetí průmyslovou revoluci. V nadcházejících letech technologický pokrok v robotice a automatizaci zvýší produktivitu a efektivitu – s významnými ekonomickými zisky pro podniky. Bez vhodných politik vytváření pracovních míst by však technologický pokrok mohl doprovázet prudký nárůst nezaměstnanosti.

Nedávný technologický pokrok má tři nevýhody: Obecně vyžaduje značný kapitál (což zvýhodňuje ty, kteří již mají finanční zdroje), vysokou kvalifikací (což zvýhodňuje osoby s vysokou úrovní vzdělání) a snižuje potřebu pracovních sil (což omezuje počet míst s nízkou nebo nekvalifikovanou kvalifikací v ekonomice). Rizikem je, že robotika a automatizace nahradí pracovníky dříve, než se vůbec usadí prach třetí průmyslové revoluce.

Rychlý vývoj inteligentního softwaru v posledních desetiletích je bezpochyby nejdůležitějším prvkem utvářejícím nadcházející průmyslovou revoluci. Inovace v softwaru a technologii 3D tisku budou přínosem pro ty pracovníky, kteří jsou dostatečně vyškoleni k účasti; pro ostatní se všechno stane, jako by revoluce proběhla jinde. Továrna budoucnosti bude mít možná 1.000 robotů a jediného zaměstnance, který je bude řídit. A neexistuje žádná záruka, že vytváření pracovních míst ve službách bude i nadále kompenzovat ztráty pracovních míst v průmyslovém sektoru.

Technologický pokrok je takový, že mnoho služeb lze poskytovat na dálku, což umožňuje jejich přemístění do Asie nebo jiných rozvíjejících se zemí. I ve druhém případě technologie nakonec nahradí pracovní místa v průmyslu a službách.

Dnes je možné poslat magnetickou rezonanci pacienta z New Yorku například do Bangalore, kde ji radiolog interpretuje za čtyřikrát méně než jeho newyorský protějšek. Ale jak dlouho bude trvat, než počítačový program dokáže přečíst a interpretovat tyto snímky rychleji, lépe a levněji než radiolog v Bangalore?

Podobně Foxconn, který mimo jiné vyrábí iPhony, plánuje během příští dekády nahradit velkou část ze svých 1,2 milionu čínských zaměstnanců roboty. A brzy software pro rozpoznávání hlasu nahradí call centra v Bangalore nebo Manile.

Technologické inovace povedou ke ztrátě pracovních míst ve školství, zdravotnictví, veřejných službách a dokonce i v dopravě. Budeme v nadcházejících desetiletích stále potřebovat tolik učitelů, pokud ti nejlepší z profese budou vytvářet stále sofistikovanější online kurzy, které budou moci sledovat miliony studentů? Jak si v tomto případě vydělají učitelé, kteří se stali zbytečnými?

Zmenší se také státní služba, zejména v předlužených zemích a zemích s největšími rozpočtovými deficity. A správa internetu by mohla kompenzovat ztrátu pracovních míst zvýšením produktivity tím, že změní způsob, jakým jsou služby poskytovány veřejnosti.

Technologie také přináší revoluci v dopravě. Za pár let samořídící auta – díky Googlu a dalším – zastarají miliony pracovních míst.

Technologické inovace, které vyžadují značný kapitál a odstraňují práci, jsou jedním z faktorů růstu nerovností v příjmech a bohatství. Růst nerovnosti pak zpomaluje poptávku a růst a stává se zdrojem sociální a politické nestability, protože má za následek přesun příjmů od těch, kteří utrácejí většinu toho, co vydělají (domácnosti s průměrnými nebo nízkými příjmy) směrem k těm kteří nejvíce šetří (bohatí jednotlivci a úspěšné podniky).

Rozhodně to není poprvé, co je svět konfrontován s těmito problémy; minulost nám tedy může sloužit jako vzor, abychom na ni odpověděli. Na konci XNUMX. stol^e a na počátku XNUMX. stol^e století se političtí vůdci snažili minimalizovat hlavní nevýhody industrializace. Dětská práce byla ve vyspělém světě zrušena, pracovní doba a podmínky byly humanizovány a byla zavedena sociální ochrana s cílem chránit zranitelné pracovníky a stabilizovat často křehkou makroekonomiku.

Zatímco hledáme informovaná řešení výzev třetí průmyslové revoluce, jedno téma dominuje všem ostatním: k dosažení všeobecné prosperity musí mít pracovníci dovednosti, které potřebují k účasti v novém světě ekonomiky.

To nemusí stačit, v takovém případě bude nutné zajistit trvalý přivýdělek těm, jejichž zaměstnání nahradil počítačový program nebo stroj. I zde dbejme na poučení z minulosti!