Co děláme, abychom rozebrali čtyři fukušimské reaktory?

Co uděláme pro demontáž reaktorů?

(z článku Mainichi zveřejněného 7. března 2016)

 

Otázka: Slyšel jsem, že ve Fukušimě pracují na demontáži jaderných reaktorů. Co obnáší demontáž reaktoru?

Odpověď: Demontáž reaktoru znamená demolici budov jaderné elektrárny. Ve Fukušimě probíhají přípravy na odstranění roztaveného paliva z aktivních zón reaktorů.

Otázka: Kde jsme v této demontážní práci?

Odpověď: Udělali jsme jen první krok. Tato havárie ve Fukušimě byla nejhorší v jaderné historii. Zároveň musí být demontovány tři reaktory, ve kterých se roztavilo jaderné palivo, a to bude trvat třicet až čtyřicet let.

Otázka: Co děláme v centru?

Odpověď: Denně do ní vstupuje asi sedm tisíc pracovníků a pracuje na různých úkonech, jako je odstraňování betonové suti, montáž nádrží na znečištěnou vodu, kontrola úniků znečištěné vody tekoucí z těchto nádrží atd.

Otázka: Jsou tyto práce nebezpečné?

Odpověď: Pracovníci nosí plastový oblek, aby se zabránilo znečištění, a malý přístroj na měření radioaktivity. Na velmi radioaktivních místech si zakrývají hlavu a nasazují masku. Pracují v ohrožení života tím, že se vystavují radiaci, ale říkají: „Někdo tuhle práci dělat musí, tak to dělám já.„Kvůli ochrannému obleku jim také hrozí smrt z horka.

Tazatel: Kéž by pracovali opatrně.

Bude dostatek pracovních sil?

(objevilo se v novinách Mainichi ze 7. března 2016)

  

List Mainichi provedl průzkum u 246 společností, které do závodu vysílají pracovníky, a obdržel 42 odpovědí.

 

Otázka : Je dostatek pracovníků?

   20 společností: dost nebo relativně dost.

   21 společností: málo nebo relativně málo .

Otázka : Jaké jsou příčiny nedostatku pracovních sil? (můžete si vybrat několik příčin)

   10: Starší pracovníci a odborníci odcházejí, dosáhli věkové hranice, ale nepřicházejí žádní mladí lidé, aby je nahradili.

    7: Je obtížné předávat nabyté zkušenosti.

    6: Intenzivní radioaktivita odrazuje lidi od toho, aby přišli nahradit ty staré.

  Komentáře :

* I ve stavebnictví je nedostatek pracovních sil, a tak je těžké najmout do elektrárny.

* Nyní najímáme v množství, ne v kvalitě. Chybí zkušení pracovníci.

* Kvůli výstavbě potřebné pro přípravu olympijských her v roce 2020 je a bude nedostatek pracovních sil pro závod.

Otázka : Myslíte si, že v souladu s vládním plánem bude demontáž dokončena v roce 2051?

   20: ano

   15: ne.

Otázka : Proč ne ?

   * protože je velmi obtížné zbavit se radioaktivního odpadu a znečištěné vody.

   * protože je potřeba udělat hodně technicky náročné práce.

   * protože na vysoce radioaktivních místech je třeba vykonat spoustu práce.

Otázka : Kdy a kde hrozí pracovníkům rizika?

   20: při těžbě roztaveného jaderného paliva.

   16: při těžbě vyhořelého paliva.

   10: při demolici krytů reaktoru.

Jaké jsou pracovní podmínky lidí zaměstnaných v závodě?

(z novin Asahi z 11. března 2016)

V pět hodin ráno odjíždějí autobusy s dělníky v jednom souboru z J-Village (základna pro demontáž elektrárny Fukušima) směrem k elektrárně číslo 1 vzdálené dvacet kilometrů. Pan A., který žije v sousedním městě Iwaki, je mezi nimi. Pracuje pro malou společnost, čtvrtý subdodavatel pro TEPCO*. Vstává v půl čtvrté a ve čtyři jede do J-Village autem vyslaným firmou. Nosí pět spodního prádla, dvě ponožky a dvě rukavice, navíc s vyhřívacím sáčkem („hokkairo“, foto níže), vklouzl mezi dva šaty, a přesto stále cítí chlad.

Letní práce jsou nejtěžší. Pracovníci pak nosí masku a ochranné obleky. Dovnitř dávají led, aby se příliš nezahřál, ale po půl hodině se rozpustí. Jednoho dne ležel muž středního věku v bezvědomí na zotavovacím pokoji. Byl letecky transportován do nemocnice, ale později zemřel na úpal.

Úkolem pana A. je instalovat potrubí pro odvádění znečištěné vody. Areál elektrárny, pokrytý kovovými podlahami, se zdá čistší než den po havárii, ale budovy reaktoru jsou v žalostném stavu, s rozpadajícími se betonovými zdmi a holým kováním, všechny pokroucené. “Čím blíže jste k budově reaktoru, řekl, tím je radioaktivnější."

Před pěti lety, když toho dne pracoval v budově reaktoru číslo 1, světlo zhaslo. Něco přestalo fungovat s hlasitým rachotem. Vyběhl ven a viděl, že se betonová dlažba rozštípla a okna padají. Vběhl do administrativní budovy.

Poté proběhla kontrola stavu zaměstnanců a večer se vrátil domů. Neviděl tsunami. Když se vrátil domů, dostal záchvat kopřivky způsobený napětím a horečkou. Následující den vybuchla kvůli páře budova reaktoru, ve kterém pracoval.

O pár dní později se s celou rodinou uchýlil k jednomu z příbuzných v Nagoji. V květnu mu prezident společnosti zatelefonoval, aby se vrátil do práce v jaderné elektrárně. Její dceři byl tehdy rok. Přesvědčen, že je to pro něj jediný způsob, jak si vydělat na živobytí, se vrátil do Fukušimy. Denně dostával jedenáct tisíc jenů (94 eur).

* Advokátka Hirota Hideo, která pomáhá pracovníkům se mzdovými problémy, vysvětluje: „TEPCO zadává práci subdodavatelské firmě, která to sama nedělá, ale ta to zase svěřuje svým subdodavatelům... a tak se několik vrstev subdodavatelských firem sestavuje v pyramidě a na každém patře si každá bere svou provizi. V jednom případě za pracovníka TEPCO zaplatilo 43.000 370 jenů za den (11.500 eur) subdodavatelské společnosti v prvním patře, ale společnost ve třetím patře níže obdržela pouze 100 XNUMX jenů (XNUMX eur). Pokud tento systém neodstraníme, tato „pumpa phynance“ nikdy nezmizí."

* Pan Katsura Takeshi, který pomáhá pracovníkům jaderných elektráren, říká: „Stále existují lidé, kteří pracují bez písemné smlouvy. Společnosti, které je najímají, by měly být odpovědné za jejich plat, bezpečnost a pojištění."