Víte, svým způsobem je to uklidňující, protože všichni lidé, kteří hledají řešení nespravedlnosti, která se nám stala, docházejí ke stejným závěrům. Takže Rudo, v Belgii, se kterým jsme bojovali proti MES (už jsi zapomněl? Velká zrada, to je taky MES), zkrátka Rudo dochází ke stejným závěrům jako my. Konkrétně tato moc byla ukradena buržoazií, v roce 1789 nechala buržoazie vyhladovět obyvatelstvo, aby se vzbouřilo proti Ludvíku XVI. Pak tito lidé, kteří se nazývali „osvícení“, zapsali svou moc a naši BEZMOCNOST do zákona., oligarchie vládne Francii již 200 let. Vedou média, noviny, kupují politiky. Říkají vám, že vláda je legitimní, protože jste zvolili jejího prezidenta. Ale 200 let jsou to BOHATÍ lidé, kteří vybírají kandidáty do prezidentských voleb, dávají vám iluzi „demokratické“ hry, ale je to jen iluze.
Dosud nejkřiklavějším příkladem zůstává François Hollande, který porušil všechny své předvolební sliby. Tito lidé vás klamou, manipulují s vámi, zmocňují se veškerého bohatství země prostřednictvím dluhového otroctví, zatímco oni, skrz daňoví právníci (a vládní spoluúčast) ve Francii neplatíte ani cent daní. Oni Vy využívat přimět vás pracovat a dát vám almužnu, abyste se nevzbouřili (abyste si koupili jejich prohnilé produkty a abyste mohli platit daně), zatímco prostřednictvím peněz, tyto slavné peníze, které „vytvářejí“ peníze proti Božím zásadámjsou každou vteřinou bohatší, než kdy budete vy za celý svůj pracovní život, a tak se stanou ještě mocnějšími, zamaskovali revoluci, ukradli svůj osud lidu Francie, zapřeli Otce Stvořitele a založili uctívání ďábla, peněz, chamtivosti, egocentrismu a soutěžení mezi každým o co největší zisk.
Jsou bohatí, ale jsou totálně hloupí, tím, že pořád chtějí víc peněz, dovedli svět k jeho zkáze tím, že po léta zmanipulovali všechny základy ekonomiky a akciového trhu. Svět je v předvečer a obrovský finanční krach a ekologická katastrofataké již připravují pojistky, a uvrhnout naši zemi do diktatury pod záminkou terorismu, že oni SAMI podněcovali.
Svět už tohle plemeno nemůže vystát, svět je vyzvrací a oni to vědí. Protože vždy potřebují více, rozhodli se tentokrát nabídnout sami sobě celou planetu, a udělat to, aby se zbavili jeho populace, nenápadně, tiše, aby nevzbudil podezřeníA za pár desetiletí vyhrají, budou vlastnit celý svět a uvrhnou vás do otroctvía donutí vás nosit věrnost démonovia pokud odmítnete, bude to smrt pro vás a vaše děti...
Nevěříte mi, nebojte se, jsem na to zvyklý... A právě proto vyhrají... Pamatujte, že jsme „spiklenci“, když jsou to právě ONI, kdo byli spiknutí proti lidem po stovky let.
Nenechte se manipulovat nevím kterým „zachráncem“, nevím, který z těchto osvícených „politiků“, kteří vám slibují divy, moc korumpuje a moc totální, korumpuje totálně.
Jediné, komu musíte naslouchat, jste vy a lidový zdravý rozum.
K VYZBRANĚNÍ OBČANŮ, ať velké demonstrace, které přicházejí za pracovní práva, nesou naše naděje, vysvětlují pravdu svým blízkým, našim spoluobčanům.
A založme SKUTEČNOU demokracii, demokracii, kde lid zakotví svou moc v ústavě a řídí osud národa.
S pozdravem,
f.
Od Rudo de Ruijter
Slovo „demokracie“ pochází z řeckých slov „demos“ (= lidé) a „cratein“ (= vládnout). Demokracie by byla nejlepší možnou formou vládnutí. V úplné demokracii mají všichni občané právo mluvit. Problémy může nahlásit kdokoli. Každý může nabídnout řešení. Každý může vyjádřit argumenty pro nebo proti těmto návrhům, aby bylo možné prodiskutovat a zvážit všechny zájmy. Tímto způsobem lze učinit ta nejlepší rozhodnutí. Vycházejí totiž ze všech dostupných poznatků a názorů. A když jste se sami podíleli na těchto rozhodnutích, budete více nakloněni je respektovat. Účast také znamená, že získáme více porozumění zájmům a názorům druhých, což přispívá k vzájemnému porozumění a klidnému společnému životu.
Již z výše uvedeného můžeme odvodit, že to, co je nám dnes prezentováno jako demokracie, je od ní ještě pár kroků. Opravdová demokracie, ve které občané rozhodují sami, stále téměř nikde neexistuje a tam, kde víceméně existuje, je v malém měřítku, jako v řadě švýcarských kantonů.
Společnost a vládnutí
Mnoho rysů společnosti a vládnutí je stále založeno na zvycích před tisíci lety. V nejvyspělejších společnostech tak již existoval princip solidarity, následoval právo na vlastnictví a vznik třídního rozdílu s právem na vykořisťování (fyzické i úvěrové) a centralizovaná vláda, která svou autoritu zakládala na strach.
_______
Asi před 9000 3200 lety se na východ od Středozemního moře začali cestující lovci-sběratelé prosazovat jako zemědělci. Usadili se na úrodných územích podél řek Eufrat a Tigris (dnešní Irák). Ti, kteří se usadili na vodní hladině, měli nejmenší potíže se zavlažováním svých polí. Ti, kteří přišli později, k tomu museli kopat a udržovat dlouhé kanály. Kolem roku 2500 př. n. l. se v blízkosti ústí těchto řek v Sumeru komunity proměňovaly ve vesnice, z nichž každá měla svého vlastního boha a vedl je velekněz. Mohl vyvolat vůli boží. Organizoval sdílení jídla – úroda se nosila do centrálního chrámu, skladovala a rozdělovala – a jmenoval lidi pro konkrétní úkoly. Podání bylo aktualizováno pomocí klínových znaků v hliněných tabulkách. To platilo i pro zápisy nemovitostí. Kolem roku 1 př.n.l. vznikly první školy písařů. Písaři museli mimo jiné tisknout úřední texty. Tyto texty byly srolovány do hliněných tabulek s rytým válcem. [XNUMX]
_______
Psaní na hliněné tabulky umožňovalo i administraci výpůjček. V této oblasti se rozvinul prosperující obchod, zejména vysoce postavenými úředníky, kteří poskytovali soukromé půjčky, aby rychle zbohatli. Ve spirále dluhů se snadno ocitli především zemědělci závislí na počasí.
V zákoně Hammurabi (Babylon, 1740 př. n. l.) [2] byly stanoveny úrokové sazby.
umění. 88. Obchodník může inkasovat 33,3 procenta úroku z úvěru na obilí a 20 procent z úvěru v hotovosti. [3]
_______
Když někdo dluhy nesplácel, mohl se dostat do zajetí svého věřitele. Mohl ale také prodat manželku, syna a dceru nebo je dát na nucené práce. V tomto případě museli pracovat tři roky u věřitele a být propuštěni ve čtvrtém roce (článek 117). Aby se zabránilo úpadku do masového otroctví, poskytl Hammurabi výjimky z placení úroků.
umění. 48 Když se někdo zadluží za půjčku a bouře zničí pšenici nebo selže úroda nebo pšenice neroste pro nedostatek vody, nepotřebuje dávat obilí svému věřiteli. Tablet si umyje ve vodě a za letošek neplatí úroky.
Půjčky od začátku vedly k rozvratu společnosti. Nejčastěji to byli farmáři a s nimi i výroba potravin, kteří se ocitli v problémech. Nápravou k obnovení předchozího stavu a navrácení ekonomiky do správných kolejí pak bylo odpuštění dluhů. Byly nalezeny spisy potvrzující, že již v roce 2400 př. Kr. došlo v Lagashi (Sumer) k odpuštění dluhu. A za vlády Hammurabi došlo k nejméně 4 odpuštěním dluhů, v letech 1792, 1780, 1771 a v roce 1762 před naším letopočtem. [4] Vidíme, že se tento lék opakovaně objevuje až dodnes. [5]
Za vlády Hammurabiho byla úcta k majetku přísně regulována. V článku 6 jeho zákona byl stanoven trest smrti za krádež spáchanou v chrámu nebo domě, jakož i za přijetí kradených předmětů. Za šustění dobytka, pokud jste byli dostatečně bohatí, vám může uniknout pokuta.
umění. 8. Když člověk ukradne z chrámu vola, ovci, osla, prase nebo kozu, zaplatí 30x tolik. Pokud patřily svobodnému muži, splatí 10x tolik. Pokud zloděj nemůže zaplatit, bude usmrcen.
Za materiální následky zbojnictví na veřejných komunikacích musela obec platit.
umění. 23. Když bandita nebyl dopaden, oběť na svou čest prohlásí, co mu bylo ukradeno, a guvernér mu dá, co ztratil.
Po konečném všeobecném odpuštění dluhů v Babylóně (za krále Ammisaduqy, 1646-1626 př. n. l.) pomalu, ale jistě nastal úpadek. Zvyšuje se velké vlastnictví půdy, stejně jako zneužívání a otroctví. Vznikají násilné konflikty mezi dlužníky a věřiteli. [4]
_______
První pojem demokracie se v řecké historii objevil o tisíc let později.
V Řecku kolem roku 1000 př.n.l. př. n. l. jsme žili převážně z hospodářských zvířat a mnoho rodinných klanů mělo víceméně vlastní území. Z malých vesnic se vyvinula města, kde měly klany velký vliv. Města se prohlásila za „polis“ (městské státy), každý s „králem“ v čele. Nejčastěji to byl jakýsi čestný občan, který byl obklopen radou lidí, kteří měli pro obec „čas“ (hodnotu). (Tuto hodnotu měli nejčastěji kvůli vlastnictví půdy nebo kvůli své roli při obraně města.) Kolem roku 800 př.n.l. V roce XNUMX př. n. l. královské rodiny zmizely ve většině městských států a rozhodovaly rady klanových náčelníků. A protože tyto braly v úvahu především své vlastní zájmy, často mezi lidmi panovala nespokojenost, které následně silný muž mohl využít k tomu, aby se chopil moci a etabloval se jako autokrat („tyran“).
V Athénách, největším z městských států, to bylo 753 př. Kr. př. n. l. byla tato královská hodnost nahrazena radou, Areopagus, které se účastnilo asi 60 klanových náčelníků. Rada byla současně soudem a vládou. Náčelníci klanů jmenovali soudce, pokaždé na rok. A pro vládní úkoly vybrali ze svého středu 9 členů. Všechna rozhodnutí musela nejprve schválit zastupitelstvo.
Atény měly málo orné půdy a řada bohatých vlastníků půdy začala využívat svahy k pěstování vinné révy a olivovníků. Vyváželo se především víno a olivový olej. Athény se staly prosperujícím obchodním městem. Kolem Středozemního a Černého moře měli Řekové velmi velké množství obchodních stanic, které se postupem času vyvinuly v kolonie.
Navíc při četných taženích a výpravách do zahraničí hodně pirátili, loupili a drancovali a brali velké množství zajatců, kteří jim sloužili jako otroci.
Atény měly stříbrné doly v Laurionu, 65 mil jižně od města, kde bylo 10 až 20.000 XNUMX zajatých otroků nuceno pracovat v nuzných podmínkách. Protože se stříbro muselo získávat z vrstev obsahujících olovo, většina z nich dlouho nežila. Otroci byli majetkem řady athénských aristokratů, kteří je pronajímali majitelům dolů.
Aristoteles (384 - 322 př. n. l.) zdůvodnil otroctví slovy: "Jak jinak by si aristokraté mohli najít čas, aby se naučili, co je třeba se naučit, aby udržovali kulturu a rozvíjeli politické ctnosti?"
Běžné bylo i vykořisťování prostřednictvím půjček s využitím otroctví. V Aténách byl každý třetí obyvatel otrokem. Zemědělci si osivo půjčovali a po sklizni je vraceli. S nárůstem peněz se to změnilo. Museli si půjčit na úrok. A když nemohli splácet své dluhy, ztratili vlastnictví své půdy a museli pak postoupit 6/6 své úrody vlastníkům. Jejich platební závazky byly vyryty do „horois“ (zástavních kamenů) na okraji půdy, kterou obdělávali, se jménem věřitele, půjčenou částkou, úrokovou sazbou a datem splatnosti.
_______
Když nedokázali dostát svým závazkům, jejich manželky a děti a často i oni sami museli roky pracovat jako otroci, aby se dostali z dluhů. A protože Atény již měly mnoho otroků, byli často prodáni a nasazeni do práce v jedné z mnoha kolonií. Majitelé půdy měli nakonec potíže najít farmáře, kteří pro ně chtěli pracovat.
Kolem roku 600 př.n.l. Athénští obchodníci začali pšenici dovážet, protože místní produkce již nestačila. Tím skončil nedostatek, ale také to způsobilo pokles ceny pšenice. Pro zemědělce se situace stala neudržitelnou. Každou chvíli mohla vypuknout revoluce. Koncil to pochopil a v roce 594 př.n.l. jmenovali Solona, populárního filozofa a básníka, autokratem, který měl problémy vyřešit.
Solon se rozhodl odpustit dluhy farmářům a zakázal úvěry s otrockými klauzulemi. Horois byly zničeny. Také vykoupil co nejvíce farmářů v koloniích a přivedl je zpět do Athén. Nebylo to ani tak ušlechtilé osvobození, ale opatření k obnovení místní zemědělské výroby. Ze stejného důvodu v Attice, regionu, kde se vyráběly potraviny, získalo více lidí přístup k vodním studnám. [6] Zahraničním řemeslníkům dal vyhlídku, že se stanou athénskými občany, pokud budou ochotni se tam usadit. Řemeslné umění bylo pro svobodné Athéňany příliš podřadným zaměstnáním.
Drachem byl nedostatek, částečně způsobený tím, že majitelé pozemků jich ušetřili velké množství. Solon zmenšil velikost mince, což zmírnilo stávající dluhy, přineslo více peněz do ekonomiky a stimulovalo export. S výjimkou olivového oleje byl však vývoz zemědělských produktů zakázán. Ty měly sloužit místnímu obyvatelstvu. Rovněž byla zrušena praxe placení pokut hospodářskými zvířaty. Pokuty se od nynějška musí platit v drachmách.
Od roku 592 př.n.l. zavedla zcela nový právní systém v oblasti trestního, rodinného, ústavního a procesního práva. Ze zákonů Draca, které do té doby platily, zachoval trest smrti pouze za vraždu.
Z hlediska správy věcí veřejných bylo obyvatelstvo rozděleno do čtyř kast, nikoli podle původu, ale podle bohatství. Areopagu se mohly zúčastnit dvě nejbohatší kasty, které zůstaly odpovědné za nejdůležitější politické a právní záležitosti. Občané třetí třídy se mohli zúčastnit Rady 400, která měla do jisté míry vyvážit moc Areopagu. Nejchudší se mohli zúčastnit lidového shromáždění, které mohlo rozhodovat o věcech, které jim přinesla Rada 400. Čtvrtá třída se také účastnila nového tribunálu, který postupem času odstraňoval stále více případů civilní a vojenské moci Areopagu.
Ale aristokraté stále měli nejvyšší moc a politické zmatky pokračovaly. V roce 590 př.n.l. Moci se chopil Peisistratus, exilový athénský aristokrat. Přestože byl mezi obyvatelstvem oblíbený, přesto nařídil jejich odzbrojení, aby se vyhnul povstání. Jako další opatření držel syny nejvlivnějších šlechtických rodů jako rukojmí. Za jeho vlády byl revidován daňový systém (bylo zrušeno privilegium snížení daní pro bohaté), farmáři dostávali půdu a půjčky za 5 procent a zásobování Aténami bylo zlepšeno. Kromě toho se stavěly silnice a stimuloval obchod a průmysl. Byl to začátek období prosperity a klidu. Jedním z takových tyranů v moderním slova smyslu však byl Peisistratův syn Hippias, který mimo jiné vyhnal stovky Athéňanů z jejich domovů a vyhnal je do vyhnanství.
Demokracie řeckého typu
Hippias ztrácel moc u Cleistenes, dosud exilový athénský aristokrat, který v roce 507 př. Kr. reformou enormně omezil moc aristokracie. Obyvatelstvo bylo rozděleno podle bydliště do 10 „démů“ (okresů/kantonů). Rada 400 ('Boule') byla rozšířena na 500 a losováním každý deme získal 50 členů. La Boule připravila legislativní návrhy a voliči, kteří se každý rok sešli asi čtyřicetkrát, mohli tyto návrhy přijmout, odmítnout nebo nechat upravit.
Losování bylo pro Athéňany nejlepším způsobem, jak dosáhnout spravedlivého zastoupení obyvatelstva na svých setkáních. Volby také existovaly, ale byly to spíše takové obrácené volby, kterými se určovalo, který politik má být na deset let vyhoštěn. Politik, který získal 6000 hlasů, byl vyhoštěn. To se ukázalo jako účinný způsob, jak se vyhnout politickým excesům a sociálním nepokojům.
V době Aristotela (384 – 322 př. n. l.) zahrnovalo Řecko asi 1500 městských států kolem Středozemního a Černého moře, z nichž několik stovek bylo popsáno jako „demokracie“.
_______
Ve zbytku Evropy zůstane demokracie po mnoho staletí neexistujícím pojmem. Bylo to teprve nedávno, v 18e / 19e století, kdy císaři, králové, vévodové a další aristokratičtí panovníci způsobili lidová povstání kvůli svému hrubému vykořisťování a jejich neustálým válkám, že nakonec přijali zástupce lidu (nebo byli sťati). Pro všechny tyto evropské země je charakteristické, že se nyní všechny nazývají „demokratickými“.
Podíváme-li se však na uspořádání vlád, hned si všimneme, že ve většině zemí se takzvaní zástupci lidu dělí na první a druhou komoru, z nichž pouze zástupci druhé komory jsou přímo voleni lidé. První komora (senát) může zamítnout návrhy zákonů přijaté druhou komorou.
A když vidíme, že v každé zemi vždy zůstává docela malá menšina občanů s obrovskými privilegii, jak v bohatství, tak v politickém vlivu, můžeme předpokládat, že fungování těchto „demokracií“ zdaleka není demokratické. Často je to způsobeno již v základu, nedemokratickou formou vlády, nařízenou ústavou. Nejčastěji byly tyto ústavy sepsány malým počtem lidí z vyšší třídy a statutárně omezují vliv naprosté většiny občanů, prostých lidí.
Od vzniku politických stran, zhruba od roku 1870, byly komory zabydleny zástupci politických stran. Tyto politické strany se volebními sliby snaží získat co nejvíce hlasů. Bezprostředně po volbách se předáci stran tajně scházejí, aby se pokusili získat většinu zastupitelů spojením několika stran dohromady. Cílem operace je získat absolutní moc k přijímání zákonů, aniž by se museli starat o argumenty a názory zástupců jiných stran.
Toto sestavení koalice na jedné straně znamená, že několik vůdců politických stran se snaží vybudovat dohodu o vládnutí prostřednictvím vyjednávání, kde jsou volební sliby z každé strany eliminovány. Na druhou stranu to znamená, že od okamžiku, kdy existuje koalice, je výsledek debat o legislativních návrzích předem znám a debata tak ztrácí demokratickou funkci nástroje k tomu, aby všechny strany dostaly na stůl. ve prospěch i proti návrhům, řádně zvážit všechny zájmy, které jsou v sázce.Je samozřejmé, že absence skutečné diskuse velmi zhoršuje kvalitu přijímaných zákonů. To dále znamená, že členové většiny jsou povinni uposlechnout hlasovacích příkazů svého vůdce. Pokud by neuposlechli, většina by byla v nebezpečí. Výsledkem tohoto způsobu práce je, že rozhodují straničtí vůdci a následně žádný poslanec pečlivě nestuduje texty, o kterých musí hlasovat. Ve skutečnosti by to bylo zbytečné a ztráta času. S těmito koalicemi se parlament stal zkorumpovaným a nebezpečným nástrojem demokratického rozhodování.
Není proto divu, že se z těchto tzv. zástupců lidu stala samostatná kasta, fungující pod skleněnou bublinou, často chráněná bezpečnostními branami proti těmto podivným a nebezpečným občanům.
V mnoha evropských zemích ústava stále pochází z doby, kdy byla většina populace negramotná. Můžeme trochu pochopit, že mocní té doby byli toho názoru, že tito negramotní by měli být svěřeni do opatrovnictví a zastupováni lidmi, kteří uměli číst a psát. Dnes je však situace taková, že mimo parlament je mnohem více znalostí a porozumění než uvnitř.
Dnes máme technické prostředky k uspořádání skutečné demokracie v měřítku celé země. Pouze s dobře strukturovanou webovou platformou můžeme:
• hlásit problémy;
• předkládat návrhy řešení a zákonů;
• formulovat argumenty pro a proti těmto návrhům.A s trochou organizace navíc můžeme také odebírat hlasy.
Hlavní otázka tedy zní: jsme stále občany, které je třeba zastupovat, nebo je čas zavést skutečnou demokracii?
Rudo de Ruijter,
Nezávislý výzkumník
Pays-Bas
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Zdroje a odkazy:
[1] Hliněné tablety v Sumeru: http://www.historyguide.org/ancient/lecture2b.html
[2] Hammurabiho zákon: http://avalon.law.yale.edu/ancient/hamframe.asp ; http://www.sacred-texts.com/ane/ham/ham05.htm ; http://www.sacred-texts.com/ane/ham/ham06.htm ; http://www.sacred-texts.com/ane/ham/ham07.htm
[3] Dnes asi 35 procent všech našich výdajů tvoří úroky. Helmut Creutz:
"Do koncových cen vstupují všechny náklady, které se kumulují ve výrobě a v mezicenách. Musí je tedy platit domácnosti, které jako poslední v řetězci již nemohou tyto náklady přenášet na ostatní a tyto náklady přímo či nepřímo hradit s jejich výdaje."
Podle bulletinu Bundesbank ze září 2003 činily celkové výdaje všech domácností za rok 2000 1.201 370 miliard eur, náklady na půjčky (úroky inkasované bankami) 31.600 miliard eur. Z těchto částek, které na domácnost představují 9.740 31, respektive 1950 7 eur, lze vypočítat procento úroků z výdajů 1975 procent. V roce 14 to bylo jen XNUMX procent a v roce XNUMX to bylo XNUMX procent.
[4] Odpuštění dluhů v Mezopotámii: http://www.globalresearch.ca/debt-cancellation-in-mesopotamia-and-egypt-from-3000-to-1000-bc/5303136
[5] Odpuštění dluhu až do současnosti: http://www.telegraph.co.uk/finance/economics/11383374/The-biggest-debt-write-offs-in-the-history-of-the-world.html
[6] V okruhu 700 m mohl studnu využívat každý. A když někdo nenašel vodu 18 metrů hlubokou, měl právo použít sousedovu studnu: http://www.solon-line.de/solon-legislator-and-poet.htm
[7] Příběh Myší země: myši, které si vybírají kočky: https://www.youtube.com/watch?v=kdwySCMovHk (od 1'20'')
Původní text na: www.courtfool.info/fr_La_route_vers_la_democratie.htm
březen 2016
Zdroj: Courtfool.info
Dodatečné informace :
Crashdebug.fr: Naléhavost zpomalit (Umění)
Obchodní podmínky
PŘIHLÁSIT SE K ODBĚRU
Zpráva
Moje komentáře