Evropská unie předpokládá: zákon El Khomri, je to...

Samozřejmě jsme to věděli... ale oni to hlásají stále otevřeněji! Nejenže tito lidé (evropští „komisaři“) nebyli nikdy zvoleni, nejen že nereprezentují Francouzi, ale bezostyšně opovrhují demokratickými volbami – zcela opačnými – vyjádřenými Francouzi… Skandál pokračuje. OD

Poznámka redakce. Pochopte, že nic z toho není náhoda......

1/ Crashdebug.fr: jackpot : Ekonom v roce 2012 potvrdil, že pracovní právo bylo řízeno vysokými finančními prostředky a bude uloženo Brusel

2/ Crashdebug.fr: Vládní úředníci přiznávají provozování EKONOMICKÝCH útoků pod falešnou vlajkou

3/ Crashdebug.fr: Evropská unie byla AMERICKÁ myšlenka...

4/ Crashdebug.fr: La Strategie Šok (Naomi Malé): Dokument

Aktualizace 04.06.2016 : Důležité : Obecněji se zeptejte sami sebe proč tento dokument není indexován podle Google zatímco je pod (mimo jiné) Bing...: Hra o peníze

„FIGAROVOX/DECRYPTION – Jean-Claude Juncker prohlásil, že „reforma pracovního práva požadovaná a uložená Vallsovou vládou je minimem toho, co je třeba udělat“. Pro Coralie Delaumeovou je ekonomika naší země již dlouho aplikací směrnic Evropské unie.

El zákon Khomri je dovážený produkt vyrobený v Evropské unii (viz podrobné vysvětlení tady). „Hlavní směry hospodářské politiky“ (GOPÉ), jejichž existence je stanovena smlouvami, a „Národní program reforem“ (PNR), která je sama o sobě součástí strategie Evropa 2020 „pro inteligentní, udržitelný a inkluzivní hospodářský růst“ (tsoin-tsoin), již dlouhou dobu předepisují rozpočtové malthuziánství a umírněnost mezd mnoha zemím.

Judikatura Soudního dvora Unie (SDEU) přitom nadále podporuje soutěžní řád a deregulaci. Především prostřednictvím rozsudků s rozhodujícím dopadem, ale málo známých široké veřejnosti, jako je např Laval a Viking se zastaví z roku 2007 pracuje na podkopání pracovního práva v členských zemích a na oslabení vyjednávací schopnosti zaměstnanců v sociálních konfliktech.

A konečně, členství v euru zakazuje jakékoli znehodnocování měny. Vede proto země eurozóny k tomu, aby neposílily svou spolupráci, nerozvíjely mezi sebou solidaritu, ale aby proti sobě vedly skutečnou „válku mzdové dezinflace“, tvrdí jeden z nich. výraz Steva Ohany. Bojovat v této válce, dodává ekonom, « Zdá se, že Francie již nemá jinou možnost, než se upřímněji zapojit do politiky vnitřní devalvace, a to nejen prostřednictvím snížení daní z práce, ale prostřednictvím stlačení samotných mezd. (…) toto je možnost, která je základem zákona El Khomri.“

Tváří v tvář skandální povaze aféry, tváří v tvář ráně pýchy, která nemůže nezpůsobit u všech lidí, kteří si ještě trochu uvědomují, myšlenku být „řízeni“ z Bruselu, Frankfurtu nebo Lucemburska, místo toho, aby byli Za normálních okolností, které řídí jimi zvolení vůdci, by se dalo očekávat, že „profesionální Evropané“ se budou držet nízko. Ze slušnosti.

Ale ne. Tiše si užívat pohodlí bez rizika, které nabízí pobyt na tomto šedém Olympu, odkud nás přehlížejí, těmto svázaným lidem nestačí. Pořád si musí své hloupé štěstí z toho, kde jsou, nosit přes ramena a otevírat ho všem. SanUvědomte si, že nakonec „lidé“ začnou chápat. A naštvat se.

Otevření dokořán je jednou z věcí, které Jean-Claude – „Proti evropským smlouvám nemůže existovat žádná demokratická volba“ – Juncker dělá to nejlepší. V nedávném rozhovoru pro deník Le Monde tedy považoval za moudré vyjádřit těchto pár politování: „Když vidím reakce, které „pracovní právo“ vzbuzuje, ani si netroufám představit, jaká bude reakce ulice v Paříži či Marseille, kdyby vaše země musela uplatňovat reformy, jaké byly uvaleny na Řeky. Ach, tito vzpurní Francouzi! Jak nešťastné je, že nemohou zeskelnit jejich ekonomiku stejnou radostnou brutalitou, která byla použita proti řecké ekonomice!

To znamená, že pro ty, kteří vědí, jak být trpěliví, není nikdy nic ztraceno. Během léta 2015, v jádru „řecké krize“, dal řecký ministr Yanis Varoufakis několik klíčů k pochopení tvrdosti věřitelů vůči své zemi. Podle něj je skutečným cílem „Evropanů“ (a Německa dokonce více než institucionální Evropy) byl ve skutečnosti Hexagon. „Řecko je laboratoř úsporných opatření, kde se memorandum před exportem testuje. Strach z Grexitu má za cíl srazit francouzský odpor, nic víc, nic míň,“ odvážil se. Pro něj, konečnými cíli byly sociální stát a francouzské pracovní právo.

Pro Jeana-Clauda Junckera se však ukazuje, že „reforma pracovního práva požadovaná a uložená Vallsovou vládou je minimem toho, co je třeba udělat“. Pouze minimum. A s trochou štěstí, důslednosti a odvahy jednoduchý krok k tomuto bdělému snu, který představuje řecký ideál!

Další velký řečník: Pierre Moscovici. Přebírá odpovědnost ještě lépe než Juncker a jeho narážky už nejsou narážky. Jsou to dokonce přiznání: ano, Evropská unie chce zákon El Khomri. Ve zveřejněném rozhovoru zde 18. května, tedy přesně v den zveřejnění doporučení adresovaných Komisí Francii v rámci „evropský semestr» vyjádřil své přání komisař pro hospodářské záležitosti. Jestliže se nejprve ošklíbl, když tvrdil, že mu nepřísluší „posuzovat“ zákoník práce, přesto připomněl, že je na něm, aby jej požadoval: „Mohu říci jen to, že reforma je nezbytná a že se jí vzdát byla by vážná chyba (…) Francouzi mají často stejný reflex, když se reforma předloží: staví se proti ní. To neznamená, že reforma není nutná a že by se neměla provádět (…) Navíc si myslím, že vůle lidu by měla být vyjádřena ve volbách, nikoli v průzkumech.“

To je pravda. V zásadě, pokud nežijete v chaosu názorové demokracie, jsou volební lístky mnohem autentičtější než průzkumy. Ale také v zásadě platí, že francouzská výkonná moc se nachází na Élysée a Matignon (Paříž, Francie), a nikoli v budově Berlaymont (Brusel, Belgie). Až na život v chaosu zavržené demokracie.

Je zřejmé, že pokud tam věci jsou, a Moscovici to říká velmi dobře, je to kvůli „smlouvám, které podepsaly vlády a parlamenty Evropské unie, počínaje tou francouzskou“. Toto je argument, který evropané neustále používají, protože to je vše, co je v zásobě. Mezitím rychle zapomínají, že poslední ze smluv, ta z Lisabon, ještě musí být podepsán v roce 2005 o výsledcích dvou referend, the Holandský a francouzština. Stejně jako jsme seděli na výsledku řecké konzultace z července 2015. Jinak to byl začátek rozpadu eurozóny.

Ohledně sociálního hnutí, které právě probíhá, měla Myriam El Khomri tato velmi kontroverzní slova: „není pochyb o tom, že by se ekonomika naší země brala jako rukojmí“. Jsou však neoddiskutovatelní: ekonomika naší země je již dlouhou dobu v zajetí. Jednoduše, ransomware nejsou nutně to, co si myslíme".

Coralie Delaume,

Prameny): Le Figaro.fr, 26. května 2016 prostřednictvím Oivier Demeulenaere

Připomenutí:

Juncker: „Proti evropským smlouvám nemůže existovat žádná demokratická volba“

Jsou to takové loutky, které vedou naše osudy

Doplňující informace: