Euro, strach a Vichy od Jacquese Sapira

například Řecko?

– Během volební kampaně Tsipras potvrdil, že věřitelé budou tančit na jeho hudbu a doufat, že nebudou zvoleni.

– Kapitálové kontroly signalizují smrt ekonomiky (ve 33 minutách).

– Dokonce i Junker je ohromen Tsiprasovým výkonem, že „odmítl celý národ“, kampaň proti euru a přijetí plánu horšího než ten, který byl zamítnut (ve 43 minutách).

– Lidé jsou nakonec rozděleni mezi popírání konce úsporných opatření, strach z opuštění eura a definitivní rezignaci.

– Totéž se tedy stane ve Francii, jistě s pár revoltami, ale to nic nezmění na bankrotu a na tom, že lidé zaplatí účet (...)

PAR JACQUES SAPIR · 19. ŘÍJNA 2015

Diskurs o katastrofálních důsledcích, které by odchod z eura mohl mít pro francouzskou ekonomiku a ekonomiku dalších zemí eurozóny, je běžný napříč velkou částí francouzského politického spektra. Jsme v přítomnosti projevu strachu, který zastávají právě ti lidé, kteří obviňují Národní frontu z hraní na strachy. To neschází sůl, když někteří z těchto politiků jen opakují starou antifonu vichistické vlády! To ukazuje, do jaké míry se otázka eura stala ve francouzské politice náboženskou otázkou. Pobyt v Euru by nás přivedl do ráje a jeho odchod do pekla! Tento diskurz ale nestojí na pevných základech. Víme, že rozpuštění eura by vyvolalo dva bezprostřední problémy, problém dluhů a problém finančních toků mezi různými ekonomikami. Tyto dva problémy jsou ve skutečnosti mnohem méně komplikované, než jak by nás někteří politici, od Nicolase Sarkozyho po Françoise Hollanda, přiměli věřit. Dále je prokázáno, že euro selhalo, a to ve značné míře, jak při vytváření růstu, tak při ochraně ekonomik členských zemí před mezinárodními finančními výkyvy. Důkazem toho byla krize v letech 2007-2009. Navrhujeme proto vrátit se k těmto různým bodům, abychom odlišili pravdu od nepravdy.

Otázka dluhů

Pokud jde o dluhy, víme také, že státní dluh mnoha zemí, včetně 97 % Francie, je vydáván podle práva této země. Pravidlo, které zavedl mezinárodní rozhodčí soud od konce 1920. let XNUMX. století, však zní, že jakýkoli cenný papír vydaný podle práva země „x“ musí být zaplacen v měně země „x“, bez ohledu na název této země. měna. To je to, co nazýváme lex monetae. To znamená, že pokud se Francie rozhodne opustit euro a vrátit se k franku, 97 % našeho veřejného dluhu bude okamžitě a bez možného sporu předenominováno ve francích. Z tohoto pohledu by jedinou zemí, která by byla nucena nesplácet svůj státní dluh, bylo Řecko, protože více než dvě třetiny jeho dluhu jsou vydány podle zahraničního práva.

Mluvit buď o výrazném znásobení francouzského dluhu jako Nicolas Sarkozy a lídři ex-UMP, nebo naopak hovořit o možném defaultu, jak to dělá JL Mélenchon, nedává smysl. Pro některé je to čistá a jednoduchá lež. Vedoucí představitelé bývalé UMP nemohou ignorovat složení a povahu francouzského státního dluhu, a proto ignorují, že odchod z eura by zde byl bezbolestný. Pokud jde o JL Mélenchona, chyba pochází z jeho nepochopení mechanismu veřejných dluhů.

Pokud jde o soukromý dluh, jeho velká část je umístěna u francouzských hráčů. Pokud opustíme Euro, nebude žádný problém. U francouzských nadnárodních společností si velkou část dluhu vybírají nerezidenti. Tyto společnosti ale také vytvářejí velkou část svého obratu mimo Francii. V případě odchodu z eura doprovázeného znehodnocením „nového“ franku by se tedy přehodnotily dluhy, ale i obrat (a zisky)! Výpočty, které provedly různé banky, naznačují, že se tyto dva mechanismy vzájemně vyrovnávají.

Otázka finančních toků

Přetrvává problém finančních toků mezi zeměmi, ať už jsou v eurozóně nebo mimo ni. Technicky jsou velké mezinárodní banky již připraveny na perspektivu rozpuštění eura. Bylo by vhodné pozastavit finanční transakce na dobu 24 až 72 hodin, poté omezit velmi krátkodobé pohyby (které v podstatě zahrnují spekulace) na dobu přibližně 6 měsíců.

Obraz odchodu z eura způsobujícího „katastrofu“ je proto fikcí. Je to fikce, kterou zastánci eura používají k podněcování strachu mezi obyvatelstvem. Je třeba poznamenat, že jsou to stejní lidé, kteří obviňují Marine le Pen a Národní frontu z hraní na strach, kteří ve skutečnosti mluví o strachu a snaží se vyvolat mezi voliči panickou reakci. Tento bod je důležitý. Ve skutečnosti se zdá, že strach je jediným argumentem, který mohou zastánci eura ještě použít tváří v tvář úplnému bankrotu Hospodářské a měnové unie.

Výhody odchodu z eura

Nyní si také musíme uvědomit, že výhody opuštění eura, a těchto výhod je celá řada, ať už v oblasti růstu, zaměstnanosti, ale i obnovy veřejných účtů, budou ovlivněny podmínkami, za kterých tento odchod a politikou, která bude prováděna, jakmile bude vyřešena otázka eura. Euro může zmizet společným rozhodnutím, společným pro všechny země v zóně, stejně jako může zmizet v důsledku řady krizí, které vedou k odchodům, z nichž každá prohlubuje krizi a vede k odchodu novou zemi. Tato hypotéza je nejnepříznivější.

Ale i v této hypotéze a za předpokladu, že Francie je jednou z posledních zemí, které opustily euro, by naše situace byla lepší než současná situace. Důležitým bodem pak bude otázka politik, které budou zavedeny, jakmile dojde k vystoupení z eura. Je jasné, že pokud by tehdejší vláda dala přednost snižování francouzského dluhu a snažila se udržet směnný kurz na nadhodnocené úrovni, přínos odchodu z eura by byl velmi malý. Ale nebyly by nulové. Na druhou stranu, s politikou, která se rozhodně rozchází s politikami prováděnými v posledních 25 letech a upřednostňuje investice, by výhody odchodu z eura byly působivé.[1]. Proto jsem vždy říkal, že opuštění eura bylo podmínkou nécessaire, to znamená, že dokud zůstaneme v euru, nic není možné, ale v žádném případě není podmínkou dostatečný. Tento bod je důležitý, protože mnoho odpůrců eura až příliš často prezentuje odchod z jednotné měny jako všelék, což není.

Kdy byla napsána brožura pro nadaci? ResPublica tam, kde byly odhadnuty možné důsledky odchodu z eura, se velká část diskusí, které probíhaly s Cédricem Durandem a Philippem Murerem, dvěma dalšími spoluautory této brožury, zaměřila právě na rozsah zisků, které lze očekávat z takového výletu. První výsledky, automaticky dané modelem, se nám zdály fantastické až do té míry, že jsme některé z těchto výsledků záměrně korigovali směrem dolů. I tak by odchod z eura vedl k téměř 2 milionům dalších vytvořených pracovních míst v krátkodobém horizontu, pouze pro kategorii „A“ DARES. S indukovanými efekty (více pracovních míst znamená více příspěvků, tedy návrat k rovnováze v důchodovém a zdravotním systému, tudíž možnost snížení jednotlivých příspěvků atd.) bychom se za pět let dostali k téměř 3,5 milionu vytvořených pracovních míst, tzn. návrat k plné zaměstnanosti. Je třeba připustit, že o takových číslech lze pochybovat, protože změny rozsahu implikují změny v ekonomických vztazích. Můžeme se však domnívat, že pokles nezaměstnanosti o dvě třetiny představuje robustní a důvěryhodnou prognózu.

Je euro ochranou?

Posledním argumentem, často používaným v debatě o euru, je, že euro by umožnilo členským zemím prosadit se proti Spojeným státům a Číně. Tento argument ale v žádném případě neodpovídá realitě. Eurozóna nebo Hospodářská a měnová unie, abychom to nazvali pravým jménem, se nikdy nedokázala prosadit proti Spojeným státům a dokonce ani Číně. V měnové oblasti je v současné době euro samozřejmě druhou rezervní měnou na světě, pokud jde o rezervy centrální banky. Jeho váha je však 20 %, což je méně než kumulativní částky měn zemí EMU před rokem 1999. Celek tedy není větší než součet částí, což svědčí o neexistenci dynamiky Euro.

Všimněte si také, že euro ztratilo své druhé místo za dolarem, pokud jde o mezinárodní měny finančních transakcí. Toto druhé místo nyní patří jüanu! EU je samozřejmě velký trh, ale není průmyslovou velmocí, a to kvůli neschopnosti formulovat skutečnou celoevropskou průmyslovou politiku. Ve skutečnosti mnoho projektů, které jsou prezentovány jako „evropské“ projekty, bylo navrženo v bi- nebo multilaterálních rámci. To je případ Airbusu nebo Ariane. Ve skutečnosti by realizace takových projektů byla dnes, ne-li nemožná, přinejmenším velmi ztížena jak evropskými předpisy, tak existencí eura.

Nakonec si musíme položit otázku, zda EU a eurozóna byly někdy skutečně navrženy jako nástroje opozice vůči politice Spojených států. To se překrývá s otázkou „Evropy moci“, o které se říká, že je to mýtus, ba dokonce lež. Ve skutečnosti byly EHS a EU navrženy jako ekonomické doplňky NATO. EU byla hlavním nástrojem globalizace v Evropě, hlavním faktorem při odstraňování vnitrostátních ochran. Stále to vidíme na způsobu, jakým probíhají jednání o transatlantickém partnerství neboli TAFTA. EU je ve skutečnosti trojským koněm Spojených států.

Vichy je Euro?

Zde se musíme zamyslet nad tím, co tento typ argumentace odhaluje v nevědomí těch, kdo jej používají. Mezi francouzskými elitami dnes panuje hluboký pesimismus ohledně přežití Francie. Tento pesimismus vyjádřený Françoisem Hollandem nebo Nicolasem Sarkozym je tím, kdo si myslí, že bez Evropské unie by již nebyla Francie. Tento pesimismus věří, že Francie může čelit světu jedině tak, že zmizí do větší entity. Nyní jsme tento projev již slyšeli v naší historii, zejména v letech 1940 až 1944. Byl to projev vichistického režimu, teoretizujícího porážku června 1940. Byl to například projev Pierra Lavala, bývalého socialisty a zastánce deflace, když byl předsedou Rady v roce 1935, dva body, které ho přiblížily Françoisovi Hollandovi, když v éteru Radio-Paris zvolal „Přeji Německu vítězství“.

Ve skutečnosti je evropská politika, kterou prosazují naši poslední dva prezidenti, ať už Nicolas Sarkozy nebo François Hollande, vědomě či nevědomě součástí vichystické politiky zřeknutí se. Je tomu tak proto, že tito dva muži vždy ve skutečnosti stáli proti generálu de Gaulleovi a nepřestávají s ním denně bojovat, i když ho chválí ústy nebo perem. Musíme se zde proto vrátit k tomu, co nás katastrofa z roku 1940 učí o francouzských elitách, o nichž víme, že někteří dávali přednost Hitlerovi před Lidovou frontou. Je to ve skutečnosti tento starý reakční, pétainistický původ, dědic Vichy, který se objevuje v argumentu, že pouze EU nás může ochránit před Spojenými státy a Čínou.

[1] Viz Sapir J., Scénáře pro rozpuštění eura, (s P. Murerem a C. Durandem) Nadace ResPublica, Paříž, září 2013.

http://russeurope.hypotheses.org/4394