"Podvod s nedělní prací!"

Bravo Charlesi Sannatovi za předvídání debaty, což mi umožňuje včas vám připomenout článek:

Sunday Handymen: "spontánní" hnutí zcela piauté...

Stejně jako doprovodný dokument „Game of Influence“, jehož 1^re část níže. Navíc vězte, že existuje 2^e část na... Politika ... Nenechte si ujít ! Na můj vkus.... ; )

Moji drazí kontrariáni, moji drazí kontrariáni!

Sami dobře víte, že podle toho, jak položíte otázku, je docela snadné nasměrovat odpověď. Například, když se vás zeptám, zda byste byli ochotni pracovat v neděli, pokud je to pro vás jediná možnost, jak najít práci... pak 90 % respondentů pravděpodobně odpoví „ano“, protože všichni potřebujeme (a ne nutně chtít pracovat.

Debata o nedělní práci ve Francii je intelektuálním podvodem a ekonomickou hloupostí, která zjevně hraničí s falešnými sliby.

Proč s vámi dnes znovu mluvíme o práci v neděli? Jednoduše proto, že to uvidíte velmi rychle, se toto téma znovu vynoří s velkou ofenzívou od Medefa na toto téma a vlajkovou lodí „reformy“ pro nového ministra hospodářství Macrona a také touhou poskytnout záruky reforem nazývané „strukturální “ našim milým přátelům v MMF a Evropské komisi, kteří tu nejsou proto, aby se starali o zájmy lidí, ale o ziskovost velkých nadnárodních společností.

Kupecká totalita

Žijeme v době komerční totality. Bez „komunistické“ ideologie (což selhalo, to není otázka), která by sloužila jako alternativní doktrína, a tedy protimoc, by se kapitalismus mohl vrátit pouze ke svým špatným návykům, které také vedly ke krizi roku 1929. více dluhů, stále více financí, spekulací a hromadění bohatství pokaždé v méně a méně rukou.

Tato tržní totalita, která se vám rozpíná před očima, má za cíl zničit všechny společenské výdobytky (pod záminkou konkurenceschopnosti). Ale chce jít ještě dále tím, že také sníží mzdy, privatizací všech hospodářských sektorů nesmí nic uniknout trhům.

Marx správně hovořil o „životním minimu“, což je minimální částka, která lidem umožňuje sotva přežít. Kapitalisté nám nepotřebují platit víc než životní minimum, a když se podíváte na to, co se děje v Řecku, ve Španělsku, v Itálii, brzy ve Francii, pak všichni musíme pochopit, že ideologie pracovní neděle není nic jiného než malá bitva v nesmírné válce vedené o zájmy lidu. Byli jsme prosperující, protože existovalo sdílení bohatství. Brzy budeme všichni chudí, protože ti, kdo shromažďují bohatství (ne nutně ti, kdo je vytvářejí), už se o něj nechtějí spravedlivě dělit, protože už je k tomu nic nenutí.

Nedělní práce je již realitou pro miliony Francouzů!

Vraťme se po této odbočce na téma tržní totality k nedělní práci, která je realitou pro miliony Francouzů, kteří vykonávají profesi, kde existuje to, čemu říkáme „kontinuita společenského života“.

Nemocnice, vlaky, policie, pohotovostní služby, stravování, hotely, tolik sektorů, které fungují 24 hodin denně, 24 dní v roce... včetně státních zaměstnanců! Práce v neděli je proto v našich životech hluboce zakořeněná realita a my ji potřebujeme. Měla by se však práce v neděli prodloužit?

Odpověď zní lidsky ne a uvidíme, že ekonomicky se toho moc nemění, ne-li vůbec nic.

Lidsky to znamená, že když pracujeme v neděli, tak musíme zajistit i v neděli hlídání dětí, otevřené školky a střediska volného času, musíme se smířit s vymizením sociálního pouta spojujícího rodiny a možností společného času na setkávání. Tentokrát, pro někoho možná náboženského, a který bude pro drtivou většinu věnován tomu, že vezmete děti na fotbal, na koupaliště nebo prostě na kolo.

Pracujte více, proč ne, ale upřímně řečeno… za jakým účelem? Vyhrát více? Omlouvám se, že to musím psát, ale vydělávat více není samoúčelné, hromadění peněz, když se stanou nutkavými, odhaluje spíše problém psychické stability a osobnostní vady než vyšší morální hodnotu. Tak na co, s vědomím, že drtivá většina, těch 99 %, kterými jsme, nikdy nebudou milionáři a ještě méně miliardáři.

Samozřejmě pracovat, abyste žili, ale ne nutně žít pro práci.

A konečně, a to je podstatné, práce v neděli nemá nic společného s konkurenceschopností naší země z toho prostého důvodu, že se týká především podniků a obchodů, které prodávají své produkty zde, u nás. Tato debata nemá nic společného s relokacemi nebo industrializací Francie.

Otevření či neotevření Bricomachinu v oblasti Tintouin-les-oies nezmění nic na celkové konkurenceschopnosti naší země.

Internet versus obchod

Skutečnou výzvou pro podniky je ve skutečnosti boj proti online prodeji. Na otevření v neděli je dobré, že obchody budou plánovat a cílit impulzní nákupy, okamžité nákupy, ty, kteří se nemohou dočkat, ať už je to plechovka barvy, vyzvednutí šeku na pobočce vaší banky, která bude mít otevřeno dne Neděle, až do nákupu vašeho nejnovějšího tabletu Apple, který tam chcete, hned, hned.

Zde je však opět nezbytné připomenout lidský rozměr člověka. Člověk se nesmí redukovat na svůj konzumní rozměr. Člověk není jen konzument. Stejně tak nesmíme připustit, že vnímání naší svobody je redukováno pouze na svobodu konzumovat.

Spotřeba je negací člověka a jeho lidského rozměru, jeho schopnosti inteligence a tvoření. Člověk je schopen velkorysosti, odvahy a sebeobětování. Je schopen štědrosti a darů. Toto jsou hodnoty, které musíme podporovat, ne ty, které se v současnosti rozvíjejí a které mohou vést pouze k našemu nejúplnějšímu zotročení.

Musíme proto udržovat dobu snížené spotřeby, kdy jednotlivci musí být schopni dělat něco jiného, než se znovu shromažďovat v těchto moderních a bezduchých chrámech, které jsou super a hyper-věci, obrovskými hangáry v okrajových oblastech tak ošklivých jako depresivních.

Nedělní zahájení: první smíšené výsledky na Bricoramě

A právě celý tento příběh nedělní práce se stále více jeví jako podvod s ekonomickým růstem. Tím vzniknou pracovní místa, bez pracovních míst se v tuto chvíli neobejdeme, a proto by tato poznámka ospravedlnila vše, i to neospravedlnitelné.

V každém případě to ukazuje tento článek France Info, kde celkově, navzdory práci a nedělnímu otevření, obrat Bricoramy nabírá hit... Výsledky jsou špatné. A příklad Bricoramy, špičky nedělní práce, jasně ukazuje, že neexistuje žádné systematické spojení. Tímto tempem Bricomachin skončí bankrotem a propustí všechny, včetně těch, kteří pracují v neděli.

Ekonomicky, kdo má 100 eur dostupné kupní síly, utratí 100 eur. Je jedno, zda to udělá na 1 splátku po 100 eur v neděli v 15 hodin nebo na 5 splátek po 20 eur od pondělí do pátku v tradiční otevírací době od 9 do 00 hodin. Utratí 19. Zajistí 00 eur obratu a ne o jedno víc. Když budou mít v neděli všichni otevřeno, bude to pro všechny podniky hra s nulovým součtem (což neplatí, pokud budu mít v neděli otevřeno jen já).

Makroekonomicky může být nedělní práce jen okrajová. Pokud jde o tvorbu pracovních míst, jen přesuneme pracovní sílu. Téměř nikdo v pondělí, úterý, středu a čtvrtek a všichni na VSD (pátek, sobota, neděle)... To je zřejmá realita, ale společnost trochu více dekonstruujeme a uděláme další krok k ještě většímu znehodnocení spotřeba.

Štěstí není a nemůže sídlit ve spotřebě. Člověk je společenské „zvíře“ a potřebuje ostatní.

Připravte se a zůstaňte naladěni.

Uvidíme se zítra... jestli chceš!!

Charles SANNAT