Pokaždé, když ji čtu, její přehlednost mě (i tehdy) šokuje jako rána pěstí do obličeje. Dali jsme vám jeho závěť (z roku 2009), která je skutečným dědictvím nabízeným Francouzům:
Jak tedy můžete vysvětlit, že celou tu dobu jsme se vyhýbali naslouchání radám Maurice Allais ?
Jediná Nobelova cena za ekonomii, kterou kdy Francie měla?
Jsme v tomto bodě autisté (nebo příliš dobře doporučovaní? ;))?
Naše země má určité vlastnosti, které ji činí jedinečnou, proč nedáme přednost vlastním zdrojům?
S pozdravem,
F.
Obrovské selhání nového kréda
Nové krédo nás ujistilo, že svobodné fungování všech trhů nutně přinese prosperitu každé zemi a každé sociální skupině ve světě osvobozeném od jejích ekonomických hranic.
Ale pro ty, kdo objektivně analyzují fakta, je realita, zcela jiná, zarážející.
- Již dvacet pět let Bruselská organizace neúprosně prosazuje globalistickou politiku volného obchodu, francouzská ekonomika je charakterizována prostřednictvím fluktuací cyklické, podle základních trendů: zničení pracovních míst, la zničení průmyslu, la zničení růstu. Co je hlavní příčinou tohoto vývoje? To je nepopiratelně globalistická politika volného obchodu, kterou od roku 1974 zavádí Organizace v Bruselu po vstupu Velké Británie do společného trhu 1. ledna 1973. Nikdo dodnes nebyl schopen podat jiné vysvětlení v souladu s údaji z pozorování. .
- Země s nízkými mzdami dnes představují miliardy lidí a jejich konkurence ve světě volného obchodu může ve vyspělých zemích vést pouze k poklesu mezd a explozi podzaměstnanosti, zničení průmyslu a zničení růstu.
- Globalizace ekonomiky je jistě velmi výnosná pro pár privilegovaných skupin. Ale zájmy těchto skupin nelze ztotožňovat se zájmy lidstva jako celku. Uspěchaná a anarchická globalizace může všude vyvolat pouze nestabilitu, nezaměstnanost, nespravedlnost, nepořádek a bídu všeho druhu a nakonec se může ukázat jako nevýhodná pro všechny národy.
Vezmeme-li v úvahu veškerý vývoj pozorovaný ve Francii od roku 1974 do roku 1997, tedy za dvacet tři let, můžeme dnes potvrdit, že tento vývoj bude pokračovat, pokud bude zachována globalistická politika volného obchodu bruselské organizace.
I když se dnešní kontext hluboce liší od meziválečného období, obě období 1918-1939 a 1974-1999 se velmi podobají: naprosté nepochopení zásadních otázek ze strany politických vůdců, jejich hluboká nevědomost o skutečných nebezpečích, jejich ubohé opozice v méně závažných otázkách a neustálé provádění politik, které v sobě nesou vlastní odsouzení a vlastní selhání.
Que faire? Dovolíme tedy zničit francouzskou ekonomiku, aniž bychom reagovali? Nevidíme, že tento vývoj, který pokračuje každý den, znemožňuje napravit bídu všeho druhu, která je pozorována ve francouzské společnosti, a zejména situaci na předměstích, nejistou situaci několika milionů Francouzů, až do - rostoucí počet bezdomovců?
Velká prosperita několika velmi menšinových skupin by před námi neměla skrývat vývoj, který nás vede ke katastrofě. Hlavním problémem dneška není jen masivní podzaměstnanost, ale také zničení našeho průmyslu a zničení růstu naší ekonomiky.
Ze všech analýz v tomto článku a těch, které mu předcházely, čtyři velmi zásadní závěry :
-
- - všeobecná globalizace směn mezi zeměmi, která se vyznačuje velmi rozdílnými úrovněmi mezd ve směnných kurzech, může v konečném důsledku vést všude, ve vyspělých i nerozvinutých zemích, k nezaměstnanosti, snížení růstu, nerovnostem a bídě všeho druhu. Není to ani nevyhnutelné, ani nutné, ani žádoucí.
- - úplná liberalizace směn a pohybu kapitálu není možná, je žádoucí pouze v rámci regionálních seskupení sdružujících země ekonomicky a politicky sdružené a srovnatelného hospodářského a sociálního rozvoje.
- - je nutné neprodleně revidovat zakládající smlouvy Evropské unie, zejména pokud jde o obnovení komunitární preference.
- - je bezpodmínečně nutné zpochybnit a přehodnotit principy globalistické politiky prováděné mezinárodními institucemi a zejména Světovou obchodní organizací (WTO).
Příliš dlouho, na mezinárodní úrovni a pod tlakem mocných více či méně okultních zájmových skupin, Francie podepsala cokoliv. Nyní jsme se dostali do situace, kdy musíme zcela přehodnotit evropskou výstavbu a kde musíme zpochybnit většinu takzvaných „evropských úspěchů“. Nic není opravdu nevratné. Zcela zásadní a rozhodující role zde připadá Francii.
Hluboká krize, která je v současnosti vidět všude, rozvoj masivní nezaměstnanosti ve všech zemích, pokračující šíření nepřijatelných nerovností, vznik všeobecné nejistoty a oblastí bezpráví, postupné mizení etických principů nezbytných pro přežití každé společnosti implikuje celkové a důkladné přehodnocení provedených politik.
Je zcela jisté, že Francie může mít budoucnost pouze v evropském rámci, ale tento rámec nelze redukovat ani na neomezenou a nezodpovědnou nadvládu nových bruselských aparátčíků, ani na rozsáhlou otevřenou globalistickou zónu volného obchodu. ani k faktické nadvládě Spojených států, samých ovládaných více či méně skrytou, ale velmi silnou mocí amerických nadnárodních společností.
Za žádných okolností by účast Francie na evropské výstavbě neměla vést k jejímu rozpuštění v celek, kde by její základní zájmy byly ignorovány, kde by se mohla pouze zničit a kde by nakonec ztratila svou duši..
Nezbytný požadavek. Aby bylo možné účinně bojovat proti masivní podzaměstnanosti, zastavit destrukci průmyslu a obnovit růst, musí být Evropské unii opět vrácena preference Společenství, na níž byl společný trh založen až do roku 1974.
Ve skutečnosti má princip preference komunity univerzální platnost. Ve skutečnosti pouze zavedení komunitární preference na liberálním základě může každé regionální organizaci umožnit zajistit potřebnou ochranu před vnějšími poruchami a proti zvráceným účinkům nadměrné globalizace obchodu.
Přiměřeným cílem by bylo, aby prostřednictvím vhodných opatření a pro každý výrobek nebo skupinu výrobků bylo zajištěno minimální procento spotřeby Společenství produkcí Společenství. Průměrná hodnota tohoto procenta by se mohla pohybovat kolem 80 %. S ohledem na současnou situaci se jedná o zásadně liberální ustanovení, které by umožnilo hospodářství Společenství efektivně fungovat, chráněno před všemi vnějšími nepokoji a zároveň zajistit rozsáhlé a výhodné vazby se všemi třetími zeměmi.
Odmítněte katastrofu. Odpůrci globalistické doktríny volného obchodu jsou dnes považováni za ubohé ignoranty, živené ubohými a nebezpečnými nacionalistickými předsudky, dokonce xenofoby, a zcela ignorující své vlastní zájmy.
Realita je ale docela jiná. Nevědomí, slepí a fanatičtí sektáři nejsou ti, kdo jsou každý den odsuzováni, ale právě ti, kteří se neoprávněně prezentují jako osvícení zastánci vědy a zájmů celého lidstva.
Zjednodušená doktrína volného obchodu a její neomalená aplikace je jednou z nejfatálnějších chyb, které vládly politice posledních pětadvacet let. Rabelaisův postřeh nikdy nedával větší smysl: „Nevědomost je matkou všeho zla“.
Právě tuto nevědomost musíme odsuzovat a musíme proti ní bojovat, kdekoli se prosadí, na všech univerzitách, ve všech zemích a ve všech mezinárodních organizacích.
Fakta jsou strohá. Ekonomická analýza je potvrzuje a vysvětluje. Fakta i teorie podporují tvrzení, že pokud bude uplatňována globalistická politika volného obchodu Bruselské organizace, může to vést jedině ke katastrofě.
Současný stav nemůže vydržet. Nemělo by to trvat. Je směšné napravovat pouze následky. Jsou to příčiny, které je třeba řešit.
A tento boj je třeba vést podle jediného principu, který musí přesahovat všechny ostatní: ekonomika musí být ve službách člověka a ne člověk ve službách ekonomiky.
Jde o to, aby slepí viděli a hluší slyšeli. Na nápravu situace, kterou někteří považují za nevratnou, ještě není pozdě. Nikdy není příliš pozdě.
Maurice Allais, Nobelova cena – Le Figaro 27/12/1999.
"Všechno už bylo řečeno, ale protože nikdo neposlouchá, musíte vždy začít znovu...“ [Andre Gide]
PS má někdo přístup k efektivní online databázi hlavních novinových archivů, počínaje Le Figaro?
PPS reakce na tehdejší článek:
Michel Gendrot – stavební inženýr námořního inženýrství
Dopis zveřejněný v Le Figaro z 29. prosince 1999
Náš laureát Nobelovy ceny za ekonomii Maurice Allais v mnoha článcích v Le Figaro měsíce vyjadřoval své názory na to, co považuje za vážnou chybu v globalistickém chování ekonomiky, jak ji praktikují evropské úřady. se souhlasem Francie. Poskytuje mnoho čtenářů Le Figaro, kteří nejsou dostatečnými odborníky, aby formulovali svůj názor, ale co mě zaráží, je naprostá absence ohlasů, které tyto články vyvolávají, ze strany některých lidí, kteří se prohlašují za odborníky na ekonomii. Ze strany vlády se mi zdá, že odmítnutí dialogu zakrývá velkou ostudu a označuje neprůhlednost nehodnou demokratického chování. Francouzi mají právo být informováni a znát své argumenty. Ty, které poskytl Maurice Allais, a zejména zničení celých částí francouzské ekonomiky, vidí všichni. Z krátkodobého hlediska má jistě pravdu. Je to špatně ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu? Zemřeme uzdraveni?
Zdroj: The-crises.fr
Doplňující informace:
