Ve financích jsou inovace prokletím!

Sofistikovanost finančních nástrojů je vědomě rozvíjena financemi, které chtějí obcházet zákon. Zdá se, že šedá hmota se všude vzdala, protože všichni – banky, hedgeové fondy a dokonce i penzijní fondy – jsou dnes na tomto „algoritmickém obchodování“ závislí.

Finance konečně získaly svou nadvládu prostřednictvím počítačů, které dnes kralují výkyvům akciových trhů, a tedy i kapitalizacím našich společností. Jak jinak si můžeme vysvětlit, že velké kapitalizační cenné papíry jako Société Générale nebo italské banky Intesa Sanpaolo (a mnoha dalších renomovaných institucí) mohou prodat 15 % během jediné seance, jak jsme viděli v posledních letech? Kdo stojí za pádem akcií Bank Of America o 20 % za jediný den? Nebo za indexem Dow Jones schopným kolísat o více než 400 bodů nahoru a dolů a tak dále několik dní?

Ve skutečnosti jsou to roboti, kteří pomocí svých algoritmů vysílají nákupní a prodejní signály, protože 60 % objemů, které se dnes zpracovávají na finančních trzích (oproti 20 % v roce 2005), mají na starosti výhradně stroje! Zdá se, že všude šedá hmota abdikovala, protože všichni – banky, hedgeové fondy a dokonce i penzijní fondy – jsou dnes závislí na tomto „algoritmickém obchodování“, které způsobuje, že Dow Jones ztrácí 1000 bodů v průběhu několika minut (slavný „blesk“ havárie“ ze dne 6. května 2010). Tyto algoritmy, které řídí toto „vysokofrekvenční obchodování“, také umožňují jejich podněcovatelům dosahovat gigantických zisků na denní bázi. Nebo monumentální ztráty, když se systém zabaví, jako například společnost Knights Capital ztratila 440 milionů dolarů za 45 minut v létě 2012!

Jak nemůžeme myslet na ekonoma Heilbronera (1919-2005), když litoval, že matematika vštípila do ekonomické vědy přísnost, než ji zabila? Je to celá profese, která dnes musí uznat, že se zmýlila ve svém hodnocení extrémně složitého systému... kterému dodnes zcela nerozumí! Ve skutečnosti tyto oslnivé technologické pokroky využívá svět financí právě s cílem obejít – nebo dokonce porušit – předpisy. Jak navrhl John K. Galbraith (1908-2006), je životně důležité změřit a rozebrat finanční technologie z právního hlediska, abychom zvládli stále složitější nástroje.

Tato propracovanost finančních nástrojů je navíc vědomě vyvinuta financemi, které chtějí zákon obcházet. Pochopme, že ve světě globalizovaných financí není podvod anomálií: je nedílnou součástí systému, je jednou z jeho podstatných součástí. Stačí se odkázat na žargon používaný v polovině roku 2000, abyste pochopili – díky slovní zásobě! – že finanční účastníci dobře věděli, že distribuují podezřelé a nechutné finanční produkty. Byly to „neutronové kredity“, které měly zkolabovat, aniž by s sebou strhly trh s nemovitostmi. Byly to „ninja půjčky“, jejichž chudí příjemci neměli žádný příjem, žádnou práci, žádné bohatství (žádný příjem, žádnou práci nebo majetek). Byly to „půjčky pro lháře“ – neboli půjčky pro lháře – protože každý věděl, že žadatel o úvěr ve svém prohlášení lhal... Tolik nástrojů, které přímo vedly k „subprime“ katastrofě a které demonstrují, že svět financí byl dokonale věděl o výbušném materiálu, se kterým manipuloval.

Pákový efekt, derivátové produkty, takzvané „exotické“ derivátové produkty, opce, knock-out, knock-in, one touch, futures, futures trhy, sekuritizace… Pozorování: Je to od okamžiku, kdy je cenný papír přeměněn na titul cenných papírů, že je nakrájen na plátky, aby byl dále prodán několika stranám, o kterých se bankéř proto domnívá, že je nezranitelný a že veškerá naděje začíná být marná. Všechny finanční inovace si rozhodně nejsou rovny: snadný a tradiční přístup k úvěru nepochybně přináší pokrok společnosti, pokud jeho využití umožňuje získat vlastní bydlení nebo financovat studium. Stejný úvěr poskytovaný prostřednictvím rafinovaných produktů se však stává zničujícím, pokud umožňuje spekulace na akciovém trhu nebo přijetí iracionálního chování postrádajícího jakékoli ekonomické ospravedlnění. Katastrofální chování, které bylo možné jen díky laxnosti regulátora a zákonodárce, přesvědčení, že co je dobré pro banky, bude dobré i pro zemi.

Tato krize tedy v prvé řadě líčí selhání celé kasty ekonomů, kteří nedokázali varovat před vznikem či implozí ničivé bubliny a podezřelého chování. Je pravda, že debata se nejčastěji omezuje na krokodýly, kteří navštěvují stejné jezero... Přesto se dnes stali druhy bráhmanů nebo augurů mávajících hypersofistikovanými rovnicemi a přitom mají svůj vlastní rozpoznávací systém. Při čekání na jejich nevyhnutelnou fosilizaci!
 

(*) Michel Santi je ekonom, autor „Evropa, kronika politického a ekonomického fiaska“, „Kapitalismus bez svědomí“ . Jeho nejnovější dílo je  „Nádhera a bída liberalismu“  (Harmattan)

Zdroj: Marianne.net

Doplňující informace: