Alstom a národní bezpečnost...

V této všeobecné kapitulaci našich elit doufám, že vám případ Alstomu otevře oči a pokusíte se pochopit Kdo SKUTEČNĚ vládne Francii a Evropě. Konečně, jak jsem podotkl GE je výrobcem reaktorů ve Fukušimě (dodatečné informační video), a to je jistě důvod, proč se tak zajímají o technologie a know-how Alstomu (alespoň myslím).

Navíc to není proto, že naše Elity se bojí o svůj životže musíme nechat naši zemi roztrhat... Bohužel jste pochopili, že začátek nemůže pocházet od našich vládnoucích tříd, které jsou oběťmi nebo v nejhorším případě spolupachateli, takže se obávám, že i tam... vás selhávají zaujmout pozicia čím dříve, tím lépe...

Kromě politicko-ekonomických vzestupů a pádů vyhlídky na odkoupení části aktivit skupiny Alstom zahraniční firmou – epizody, která však nechává člověka přemýšlet o schopnosti vlády předvídat –, podstatný aspekt případu nebyl nebyla vyřešena, nebyla zmíněna ani aktéry, ani komentátory: otázka národní bezpečnosti.

Naše jaderné elektrárny, naše letadlová loď, naše jaderné útočné ponorky (SNA) a zejména naše ponorky s jadernými balistickými střelami (SSBN) – základ našeho jaderného odstrašení, a tedy i naší národní nezávislosti – jsou všechny vybaveny turbínami.[1] které jsou nezbytné pro jejich fungování.

V lodích našeho námořnictva s jaderným pohonem poskytují tyto mechanické součásti elektrickou energii pohonným a pomocným systémům. Pohánějí řadu hřídelí, které končí vrtulemi a jejich mechanická síla dodává budově potřebnou rychlost.

Některé z turbín určených pro námořnictvo dnes dodává americká skupina General Electric (GE) prostřednictvím své dceřiné společnosti Thermodyn, jejíž továrna sídlí v Le Creusot.[2]. Společnost vyrábí zejména parní turbíny pro typ SNA Rubis a turbo-alternátory pohonného systému vyvinuté pro konvenční ponorky tohoto typu Agosta et Scorpene. Kromě toho byla společnost GE/Thermodyn v roce 2007 vybrána společností DCNS jako dodávka turbogenerátorů a pohonných turbín pro novou sérii šesti SNA typu Barracuda francouzského námořnictva (dodávky plánované v letech 2016 až 2027).

Další turbíny vyrábí energetická pobočka Alstomu, od které se skupina rozhodla oddělit. Ta vybavuje zejména některá námořní plavidla asynchronními motory nové generace (Alstom Power Conversion) a zejména jadernou letadlovou loď Charles De Gaulle, pro kterou dodává dvě turboredukční jednotky.[3].

Na druhou stranu v oblasti civilní jaderné energetiky je Alstom výhradním dodavatelem francouzských elektráren.

Toto pozorování vede k několika pozorováním:

- Závislost ve vojenských nebo energetických záležitostech je vždy slabostí pro stát, který se pyšní tím, že chce vést nezávislou zahraniční politiku a zachovat si autonomii rozhodování. V projednávaném případě se však týká obou odvětví.

- GE/Thermodyn je historickým dodavatelem DCNS. Ale koupí energetické pobočky Alstomu se americká skupina a její dceřiná společnost stanou výhradními dodavateli turbín pro francouzské námořnictvo a naše elektrárny. Přejdeme tak od částečné závislosti k úplné závislosti, ve vojenské i civilní oblasti.

- Když je určitá forma závislosti na zahraničních dodavatelích nevyhnutelná, aktéři se ji obecně snaží snížit diverzifikací svých zdrojů dodávek tak, aby nebyli závislí na jediném dodavateli (toto se nazývá řízení rizik). Nicméně akvizice energetické pobočky Alstomu by nás učinila 100% závislými na GE. Situace by byla úměrně méně znepokojivá, kdyby tam byli dva nebo tři zahraniční průmyslníci různých národností. Na světovém trhu je však počet dodavatelů high-tech turbín pro jadernou energetiku omezený, protože toto zařízení není běžné.[4].

- Koupě energetické pobočky Alstomu by vedla k úplnému opuštění hlavních průmyslových odborných znalostí, za které Francie po mnoho let doplácela na vývoj, až by se stala jedním ze světových lídrů v oboru. Kromě prodeje ziskové high-tech společnosti v rozvíjejícím se sektoru zahraničnímu kupci[5], přijdeme o know-how, lidi a laboratoře, které nám umožňují navrhovat a vyrábět toto nezbytné zařízení sami, pokud se tak jednoho dne rozhodneme.

Náš sektor jaderné energetiky rozhodně není ohrožen, protože je v rukou společností jako Areva a EDF. Prodej energetické pobočky Alstomu by však zasadil smrtelnou ránu její nezávislosti, protože v civilních i vojenských záležitostech existují kritické moduly, které podmiňují fungování jiných systémů.

Pokud tedy činnost energetické pobočky Alstomu není striktně řečeno „strategická“, a nezdá se tedy, že by mohla být chráněna dekretem proti převzetí, její převzetí – z prostého faktu, že jde o konečnou francouzskou společnost schopnou výroby turbín pro naše elektrárny a naše námořnictvo a náhradní řešení se stávají stále vzácnějšími. Z tohoto pohledu se ztráta kontroly společnosti Alstom stává kritickou a je to naše závislost, která riskuje, že se stane strategickou slabinou.

To by v konečném důsledku znamenalo, že již nebudeme mít pod kontrolou naše dodávky náhradních dílů pro turbíny našich elektráren a našich ponorek a že budoucí generace – pokud nějaké budou – budou integrovat zahraniční komponenty, které budou schopni naši ekonomičtí partneři rozhodnout, zda nám ji neposkytnete.

Od té doby se kvůli naší neschopnosti vyrábět turbíny francouzský civilní a vojenský jaderný program stanou závislými na Spojených státech, které jsou sice naším spojencem, ale především naším hlavním konkurentem v těchto oblastech. Půjde tedy o velké oslabení těchto programů a nenapravitelný pokles naší národní nezávislosti, zejména v případě sporu s Washingtonem, jako jsme zažili v roce 2003, o Irák. Bezohledně se tak svěříme do rukou herce proslulého tím, že nikdy neváhá uchýlit se ke komerčnímu tlaku, když to považuje za užitečné, aby si zajistil své politické a ekonomické vedení. Současná ukrajinská krize také právě poskytla příklad nátlakové taktiky používané Spojenými státy: žádný evropský satelit již nemůže být vypuštěn na oběžnou dráhu ruskou nosnou raketou po vetu Washingtonu, protože všechny obsahují americké komponenty.[6].

V současnosti se plánuje prodloužení životnosti našich jaderných elektráren o 20 až 40 let. Pokud bude Alstom prodán, co vláda plánuje, aby zajistila naše dodávky náhradních dílů na příští čtyři desetiletí? Jaký přístup budeme mít do laboratoře technologické analýzy Alstom, abychom v tomto období překonali poruchy a zlepšili provoz elektráren? Jaké budou náklady a omezení?

Stejně tak, pokud jde o naši letadlovou loď a naše ponorky, co se stane s náhradními díly a nezbytným neustálým vylepšováním turbín? Budou Spojené státy schopny ovlivnit mise našich SNA nebo dokonce našich SSBN, pokud budou používat americké komponenty?

Navíc na ekonomické úrovni je volba amerického kupce sebevražedná, a to jak kvůli zvyku uchýlit se k tlaku na své partnery, tak kvůli obchodním praktikám, které charakterizují naše „spojence“ za Atlantikem.

Měli bychom našim vedoucím připomenout, co se stalo se značkou Opel (Německo) koupenou General Motors (Spojené státy americké)? Tváří v tvář finančním potížím se ho americká automobilová skupina snažila od roku 2009 k velkému zděšení Berlína zbavit. Ačkoli to nakonec neudělal, obětoval však značku: opakované plány restrukturalizace, zastavení výroby na několika německých a evropských závodech, propouštění atd. Dnes je Opel, strukturálně ztrátový již více než deset let, volně padá na zámořském trhu, chybí v rozvíjejících se zemích a zažívá značné technologické zpoždění kvůli nedostatku investic.

Tento případ není ojedinělý, tyto praktiky ilustrují další příklady: švédská automobilka Volvo, kterou v roce 1999 koupil Ford a v roce 2010 ji prodal čínské Geely; skupina Saab, 100% vlastněná General Motors od roku 2000 a prodaná v roce 2012 čínsko-japonské společnosti NEVS atd.

Alstom zaujímá přední světovou pozici v oblasti hydraulických turbín, což je technika číslo 1 v základní obnovitelné energii, stejně jako ve vysokých teplotách uhelných elektráren (tzv. superkritických). Tolik technik se vyvíjí v reakci na kolaps cen tohoto nerostu[7] a o které je velký komerční zájem. Dále je také třeba připomenout, že General Electric, spojená s japonským Hitachi, je v prodeji jaderných elektráren přímou konkurencí Alstomu. Zmizení francouzského konkurenta by pro ni bylo značným přínosem.

Když se GE zaváže francouzským úřadům, že se po tři roky ničeho nedotknou, je jistě těžké pochybovat o jejím slovu. Ale co po roce 2017? Protože skupina, oproštěná od jakéhokoli slibu, si pak bude moci dělat, co chce a vše nasvědčuje tomu, že by pobočku Energy Alstomu mohl potkat podobný osud jako Opel.

Navíc tříleté období nebylo možné vypočítat náhodně: je to ve skutečnosti čas, který nás dnes dělí od konce mandátu Françoise Hollanda, který proto nemůže být viněn z propouštění nebo zavírání továren, které by mohly poškodit jeho rozvahu v perspektivě nové kandidatury. Možná je to záměrný proces, ale přesto si všimněme, že pokud se nejedná o nízké politické kalkulace ve střednědobém horizontu, naši lídři, jak se zdá, nevnímají strategický význam energetického odvětví Alstomu pro naši vojenskou a energetickou nezávislost. .

Převzetí společností Siemens se v mnoha ohledech jeví jako méně komplementární než převzetí společnosti GE. Nabízelo by to však příležitost zachovat to podstatné: zachování části strategického know-how v Evropě s naším předním politickým a ekonomickým partnerem. Je však legitimnější důvěřovat našim německým přátelům - naše rostoucí vzájemná závislost je toho zárukou - než našim americkým partnerům, jejichž inklinace ke komerční a politické hegemonii je realitou - systematická špionáž a ve velkém měřítku jejich spojenci je toho důkazem – a neposkytuje nám žádnou záruku. Řešení společnosti Siemens je však sotva rozumnější, protože záviset na zemi, jako je Německo, které právě udělalo čáru ohledně jaderné energie, by bylo stejně nerozumné, jako dát se do rukou Američanů.[8].

Je oprávněné se ptát, zda někdo ve státním aparátu sleduje a studuje převzetí našich národních průmyslových vlajkových lodí z pohledu národní bezpečnosti. To by mělo být posláním ministerstva hospodářství a financí nebo průmyslu. To by mohlo být také úkolem Generální delegace pro vyzbrojování (DGA) Ministerstva obrany nebo Meziresortní delegace pro ekonomické zpravodajství (D2IE). To by konečně mohla být role Generálního ředitelství vnitřní bezpečnosti (DGSI), protože ochrana národního vědeckého a technologického dědictví před špionáží cizích států a společností spadá do jeho poslání.[9]. Média v posledních dnech hodně mluvila o přeměně bývalého Ústředního ředitelství vnitřního zpravodajství (DCRI) na DGSI. Změna statutu této služby nezmění její účinnost v boji proti terorismu, protože vnitřní zpravodajství zůstává rozděleno mezi dvě organizace, které měly být od roku 2008 sjednoceny. Především výrazná polarizace této služby na džihádistickou hrozbu vedla k jeho další národní bezpečnostní mise jsou odsunuty do pozadí.

Takže dokud se neprokáže opak, zdá se, že se nikde nic nedělá. Reakce vlády nastala na poslední chvíli, v naprosté nepřipravenosti a naše tzv. „bezpečnostní“ služby se zaměřují pouze na terorismus. Zdá se, že nikoho tento zásadní aspekt věci neznepokojuje, částečně proto, že úřady a poslanci jsou přesvědčeni, že sektor je bezpečný, a nevnímají kritické nedostatky.

Prostředky jednání však existují. Kromě protipřejímací vyhlášky[10], je možné se pro tuto výjimečnou situaci vrátit k praktikám státního kapitalismu, nebo dokonce uvažovat o spojení s GE či Siemens a ne o prodeji.

Samozřejmě žijeme v liberálním světě a to je nekonečně výhodnější než komunistická totalita, která nás ohrožovala po celou dobu studené války. Ale zákon trhu nesmí zvítězit nad obranou vyšších zájmů národa. Svoboda podnikat a obchodovat neznamená slepou a nezodpovědnou vládu trhu a sobecké soukromé zájmy, které jej utvářejí bez jiného cíle než finančního zisku.

Je nezbytné, aby energetická pobočka Alstomu zůstala francouzská, aby byla zachována naše energetická a vojenská nezávislost. Budoucnost země i Evropy je v sázce, pokud ode dneška nepřijmeme myšlenku, že nakonec budeme jen americkým panstvím.

[1] Ať už turboalternátory nebo turboredukční jednotky.
[2] Thermodyn - dědic Creusot-Loire, Framatome a Schneider - vyrábí parní turbíny od roku 1905 s technologií Westinghouse. GE pouze koupil tuto společnost bez změny technologie.
[3] Každá skupina 61SW turbo reduktor-kondenzátor obsahuje dvě turbíny (vysokotlaká a nízkotlaká) pohánějící hřídelové vedení pomocí dvojité redukční převodovky. A jaderné reaktory Charlese De Gaulla jsou stejné jako reaktory SNLE-NG.
[4] Alstom tak oznamuje, že třetina světových jaderných elektráren využívá jeho turbíny.
[5] Alstom dodá největší parní turbínu, která byla kdy postavena pro budoucí jadernou elektrárnu EPR EPR ve Flamanville. Patrick Kron, generální ředitel společnosti Alstom, v lednu 2012 prohlásil: „ Volba společnosti Alstom světovou jedničkou ve výrobě jaderné energie (EDF) potvrzuje naše solidní technologické vedoucí postavení s turbínami Arabelle a naše značné zkušenosti v oblasti konvenčních jaderných elektrárenských ostrovů. Naše účast na tomto prestižním projektu posiluje naši pozici v celosvětovém měřítku, protože trh s jadernou energií se restartuje.“
[6] Aby bylo možné na zahraničních raketách vypouštět komerční družice obsahující byť jen jedinou součást amerického původu, je třeba získat povolení ITAR (International Traffic in Arms) od amerického ministerstva zahraničí. V rámci sankcí vyhlášených v souvislosti s ukrajinskou krizí je však nyní jakékoli povolení pro ruské odpalovací zařízení vyloučeno. Protože většina satelitů je vyrobena ve Spojených státech nebo obsahuje americké komponenty, dává to Washingtonu pravomoc rozhodnout, zda a jak se mohou na trhu s nosnými raketami podílet další země.
[7] Loïk le-Floch Prigent, „Alstom, výkřik revolty černých ovcí francouzských průmyslníků: Odolejte! ", Atlantico.fr, 2. května 2014. http://www.atlantico.fr/decryptage/alstom-cri-revolte-mouton-noir-industriels-francais-resistez-loik-floch-prigent-1060733.html#ZHp7tLGep64SxupP.99
[8] Tamtéž.
[9] Vyhláška č. 2014-445 ze dne 30. dubna 2014 o poslání a organizaci generálního ředitelství vnitřní bezpečnosti, čl. 2 odst. d): [přispívá] k prevenci a potlačování činů poškozujících tajemství obrany státu nebo ty, které poškozují ekonomický, průmyslový nebo vědecký potenciál země“.
[10] Dekret proti převzetí, zveřejněný na konci roku 2005, po neúspěšném pokusu o koupi Danone americkou Pepsi, teoreticky umožňuje státu zablokovat jakoukoli operaci zahraničního investora se společností působící ve „strategickém“ sektoru. Vyhláška vymezuje kolem deseti, ale poměrně restriktivně: obrana, soukromá bezpečnost, biotechnologie, výroba protijedů, odposlech komunikace, počítačová bezpečnost a kryptologie, hazardní hry, „duální technologie“, které lze použít pro civilní a vojenské účely.