Zatímco značky postupně mizí a období je neklidné, dobrý dokument, který je třeba informovat...
V " šoková strategie je politika demontáže veřejného majetku a drastického omezení svobod prováděná po vážné hospodářské, politické nebo ekologické krizi, útoku nebo válce. Je inspirován technikami vymývání mozků a smyslové deprivace používanými CIA, jejichž cílem je zničit paměť subjektu, zlomit jeho odolnost a získat „prázdnou stránku“, na kterou lze napsat novou osobnost.
V měřítku populace jde o to udělat z minulosti „čistý štít“ snížením veřejného dědictví země, jejích sociálních a ekonomických struktur na nulu za účelem vybudování nové společnosti. Populace oběti tohoto zacházení, zbavené svých záchytných bodů, doslova v šoku, viděly, jak se oligarchií a jejími elitami okrádají o své veřejné statky (vzdělání, zdraví, důchody) a své svobody, aniž by byly schopny nebo ochotny. bránit se.
Chilané pod diktaturou Pinochet nebo Argentinci pod tím Videla, ruské oběti „šokové terapie“. Boris Jelcin, volaly irácké oběti intenzivní americké bombardovací kampaně z března 2003 Šok a úcta (Šok a hrůza), lidé z Louisiana oběť cyklonu Katrina, Američané oběti11/XNUMX podvod a její liberticidní excesy, Jihoafričané, Číňané nebo Poláci oběti neoliberální kontrarevoluce,... Seznam je ještě dlouhý všech těch, kteří sloužili jako pokusní králíci pro tuto šílenou doktrínu zrozenou v laboratoři univerzita MacGill do Montrealu. Západní Evropu to kupodivu ušetřilo... až do krize rizikových hypoték v letech 2007-2008.
Vítejte v Řecku, evropské laboratoři „kapitalismu katastrof“, kde se testují hranice lidského odporu: (oficiální) míra nezaměstnanosti 28 %, třetina populace žije pod hranicí chudoby, více než třetina bez zdravotního pojištění, selhávající veřejné služby podkopané drakonickými úspornými opatřeními, veřejné dědictví (archeologická naleziště, ostrovy, lesy, letiště, plynárenské nebo elektrárenské společnosti atd.) prodány za almužnu soukromým společnostem...a populace na konci provazu, neschopná se bránit.
Důvod této kapitulace? Trauma způsobené násilím krize, kterou na řecký lid uvalila bankovní oligarchie, podkopává jakoukoli touhu bránit se systematické destrukci veřejné sféry: „Počkejte tedy na rozsáhlou krizi, dokud jsou občané stále pod šok, prodej státu kousek po kousku soukromým zájmům, než se podaří urychleně udržet „reformy“ [1] » je dobrým shrnutím toho, co Řekové trpěli. Tento skutečný finanční převrat vyžadoval několik fází přípravy. Příběh (řecké) tragédie o 5 jednáních.
1er zákon: vytvoření podmínek pro úvěrovou krizi (2000-2007)
Na začátku roku 2000 se USA pustily do neomezeného úvěrového šílenství. Dlužníci, a to i ti, kteří nejsou bonitní, si berou stále rizikovější vzorce půjček na nemovitost, a to nejčastěji s variabilními sazbami. V prvních letech jsou sazby nízké a dlužníci mohou snadno splácet, ale jak rostou, stále větší počet lidí již nedokáže splácet hypotéku a jsou nuceni prodat své nemovitosti, což způsobuje pokles cen. trh, první fáze krize .
Tyto „toxické“ půjčky (protože u nich existuje vysoké riziko nesplacení) jsou sestavovány s jinými finančními produkty, které uměle těží z nejlepšího ratingu (AAA) od ratingových agentur, aby se pak s nimi obchodovalo na světových burzách. Americká investiční banka Goldman Sachs je jedním z průkopníků ve vytváření těchto „subprime“. To se zastavilo na jaře 2008: půjčující si domácnosti již nemohly splácet své půjčky kvůli rostoucím úrokovým sazbám, praskla bublina soukromého dluhu a systém se zmocnil. Finanční systém je kontaminován těmito prohnilými cennými papíry a nákaza je rychlá: jejich hodnota se hroutí, důvěra investorů klesá a systém mezibankovních půjček rychle zamrzne.
Výhoda pro bankovní oligarchii je trojí: poté, co využila výhod snadného úvěru v první fázi, vytváří podmínky pro umělou krizi, která donutí státy (a tedy veřejné peníze) je ve druhé fázi zachraňovat. zvýší své zisky desetinásobně tím, že do třetice uvrhne celé země do závislosti díky nárůstu státních dluhů a inflaci úrokových sazeb na jejich financování.
2e akt: vyvolání dluhové krize (podzim 2008)
Spouštěč takzvané „subprime“ krize je znám. správa Bush znárodní AIG et Bank of America, vykupuje Merrill Lynch ...ale odmítá zachránit investiční banku Lehman Brothers která 15. září vyhlásila bankrot a způsobila pád všech světových akciových trhů. Tímto rozhodnutím ministr financí Henry Paulson zabije tři mouchy jednou ranou: obětuje přímého konkurenta Goldman Sachs – bance, které v letech 1998 až 2006 předsedal a jejíž zájmy nadále skrytě hájí – a vytváří podmínky pro krizi, která poskytuje finanční prostředky, a přitom krade veřejné peníze. jedinou výhodou soukromých bank díky „Paulsonovu plánu“.
3e zákon: vytvoření bankovní krize v Evropě (2008-2009)
Společně předložený Federální rezerva a ministerstvo financí, „Paulsonův plán“ na odkoupení toxických amerických aktiv ve výši 700 miliard dolarů, byl odhlasován v americkém Kongresu, ale bez přesvědčování investorů. CAC40 a Dow Jones zažily na „černé pondělí“ (6. října 2008) historický pád. Pro uklidnění trhů se bude muset 7 globálních centrálních bank (Spojené státy americké, Evropa, Velká Británie, Kanada, Švédsko, Švýcarsko a Čína) dohodnout na snížení svých klíčových sazeb o půl bodu.
4e zákon: přeměnit to v ekonomickou krizi (od roku 2009)
Finanční krize se rychle mění v krizi hospodářskou. Mnoho zemí vstupuje do recese, spotřeba domácností klesá, podniky dosahují obrovských ztrát a jsou nuceny snižovat počet zaměstnanců nebo zkrachovat, nezaměstnanost exploduje: od podzimu 2008 do konce roku 2009 se míra zvýšila ve Francii ze 7,9 % na 10 %, v USA se zdvojnásobuje z 5 % na téměř 10 % a v Řecku se ztrojnásobuje z 8 % na více než 24 %. Postiženo je zejména automobilové odvětví. Ve Spojených státech americký gigant General Motors vyhlásila bankrot v červnu 2009, jen o tři měsíce později Chrysler.
5e akt: Goldman Sachs pak může umístit své pěšce do Evropy...
La Řecko hrál roli trojského koně evropského bankovního řízení. Prvním krokem je přivést ji do eurozóny. O to se banka Goldman Sachs aktivně snaží. maskováním svých účtů podcenit své již tak vysoké dluhy a deficity, zejména navyšováním podrozvahových prostředků.
Druhý krok: vyvolat evropskou dluhovou krizi finančním uškrtením Řecka zvýšením úrokových sazeb a čekat na nákazu do jiných států.
Třetí krok: umístí své pěšáky do států nejvíce postižených dluhovou krizí, která začala na jaře 2010: Lucas Papademos, nový řecký premiér, Mario Monti, nový předseda Italské rady ministrů (jmenován a nevolen) a Mario Draghi, nový prezident Evropské centrální banky, jsou všichni tři manažeři z Goldman Sachs. Lucas Papadémos byl guvernérem Řecké banky v letech 1994 až 2002 a jako takový se aktivně podílel na operacích zpronevěry spáchaných Goldman Sachs.
Mario Monti je mezinárodním poradcem Goldman Sachs od roku 2005 a byl jmenován do Evropské komise. Je také prezidentem pro Evropu Trilaterální komise a členem skupina Bilderberg, dvě globalistické organizace. Je také jedním ze zakládajících členů skupiny Spineilli, think tank, který chce prosazovat evropský federalismus. Mario Draghi byl v letech 2002 až 2005 viceprezidentem Goldman Sachs pro Evropu a jako takový je podezřelý, že umožnil skrytí části státního dluhu řeckých účtů tím, že je přikrášlil.
Čtvrtá etapa : donutit nejzranitelnější státy, aby se ohýbaly tím, že jim poskytneme nevratnou pomoc za neúnosné sazby. Tváří v tvář riziku státního selhání investoři uvalují na státy v potížích neproveditelné výpůjční sazby, které se pak již nemohou financovat. Tyto po sobě jdoucí plány jsou doprovázeny drastickými úspornými podmínkami, ohrožující sociální rovnováhu zemí.
V Řecku jsou sociální jistoty v troskách, odvoz odpadků už není zaručen, muzea se jedno za druhým zavírají, veřejnoprávní televize už nevysílá, knihy postupně mizí ze škol, děti hladoví... Platy v soukromém sektoru klesly v roce 25 o 2011 %, minimální mzda byla snížena na 586 eur hrubého, čímž se průměrná mzda v roce 803 snížila na 2012 eur a v roce 2013 na 580 eur, což je ekvivalent Čínský průměrný plat. Řecko je nyní považováno za země třetího světa.
Všechny půjčky poskytnuté Řecku mají o to menší pravděpodobnost, že znovu nastartují jeho ekonomiku z velké části zajata finanční oligarchií : Řecké banky (za 58 miliard), věřitelé řeckého státu (za 101 miliard), většina bank a investičních fondů obdržely většinu pomoci uvolněné EU a MMF od roku 2010, tedy 207 miliard eur.
Tři čtvrtiny přidělené pomoci nepřinesly prospěch občanům, ale přímo či nepřímo finančnímu sektoru. A Attac studie Rakousko tak ukazuje, že na doplnění veřejných účtů bylo použito pouze 46 miliard – a to vždy ve formě půjček, přičemž 34 miliard zároveň zaplatil stát svým věřitelům na úrocích z dluhu. Aneb jak přeměnit soukromý dluh držený bankami a věřiteli na dluh veřejný.
...předehra globální finanční diktatury
Rozšíří se politika úsporných opatření Trojky brzy po celém kontinentu? A odtud do celého světa?
Tento skutečný otřes uvalený na státy (a tedy i na obyvatelstvo) umožnily různé evropské smlouvy: smlouva o Maastricht který činí ECB garantem společné měny a realizátorem měnové politiky (článek 105) a Lisabon který vytyčuje zákaz pro národní banky členských států a ECB přímo financovat státní dluhy, a podrobuje tak státy choutkám soukromých bank [2] (článek 123).
Národní suverenita, hlavní překážka globální finanční správy, je těmito smlouvami podkopávána, stejně jako lidová suverenita, která je lehkovážně opovrhována. Hlasování o odmítnutí referendových konzultací o evropské ústavě, ať už ve Francii, Nizozemsku nebo Irsku, nezabránilo Evropské komisi v jejich uložení. Stále důležitější rozhodnutí jsou v Evropě přijímána nevolenými státními úředníky a lobbisty, bez ohledu na volby jasně vyjádřené občany... ve vzácných případech, kdy jsou konzultováni.
Jsou lidová nebo národní suverenita přímými překážkami finanční predace? Stačí je pak čistě a jednoduše zlikvidovat! Aby bylo přijatelné snížení o třetinu našich platů, jak doporučuje Goldman Sachs, chce oligarchie nastolit v Evropě autoritářské režimy. JP Morgan o tom bez smíchu uvažuje velké politické reformy rušící buržoazní demokratické ústavy poválečná ochranná opatření budou zapotřebí k potlačení odporu vůči masivně nepopulárním úsporným opatřením, která jsou před námi.
Sociální úzkost způsobená krizí skutečně hrála roli při omezování požadavků – V prvním roce dluhové krize v roce 2011 došlo ve Francii k dramatickému poklesu počtu stávkových dnů a nejničivější reformy pro svět práce, Národní dohoda o investicích a Pakt odpovědnosti, prošly jako dopis poštou, když by před krizí vyvolaly masivní pobouření – ale oligarchie chce jít dál a rychleji a je připravena použít všechny prostředky, aby zlomila odpor lidu.
Lépe pochopíme význam neúprosnost vůči rodině, kterou projevila Hollandova vláda : útokem na samotný pojem příbuznosti vytváříme oslabené jedince, bez historie a bez paměti, zpochybňováním sexuální identity vymazáváme strukturující referenční bod, ničením rodinné solidarity usnadňujeme nástup diktatur zítřka, které budou sloužit zájmům globalizovaných financí.
Cílem „strategie šoku“ je vyčistit minulost odříznutím jednotlivců od jejich sociálních, rodinných, národnostních nebo náboženských kořenů, aby se získala „prázdná stránka“, na kterou lze napsat novou historii. Řecko a jeho zdevastované veřejné dědictví budou laboratoří nové formy obzvláště destruktivní diktatury, kterou bankovní oligarchie uvalí na celou Evropu... pokud se lidé a národy nerozhodnou vrátit ruku k dílu.
Nicolas Bourgoin - Přidejte se ke mně na Facebooku: Boj proti novému bezpečnostnímu řádu
Poznámky
[1] Naomi Klein, Strategie šoku. Vzestup katastrofického kapitalismu, 2007.
[2] Tato situace je situace, kterou Francie zažila od zákona Pompidou-Giscard z ledna 1973, který zakazoval státu financovat se z Bank of France.
Zdroj 911Nwo.info
Doplňující informace:
Crashdebug.fr: Nastolení diktatury ve Francii – Rozhovor s Mistrem Danglehant
Obchodní podmínky
PŘIHLÁSIT SE K ODBĚRU
Zpráva
Moje komentáře